V-A-R-Y_2-0-0-3 - díl 2.

V oblíbených Horizontech , které nabízejí rozhled po filmech úspěšných/oceněných na zahraničních festivalech, se objevuje řada hitů každý rok. (Až je někdy riskantní srovnání tohoto "nejlepšího z nejlepších" se samotnou místní soutěží...) Velmi mě potěšily koprodukční Pondělky na slunci (r. F. Léon de Aranoa). Javier Bardem hraje propuštěného přístavního dělníka, který společně se svými přáteli hledá cestu ven ze své životní situace. Stávky a násilnosti, jež následovaly po propouštění, jsou shrnuty v úvodu. Ten vytváří zajímavé očekávání už tím, jaká klidná, melancholická hudba násilí doprovází. Pak se najednou ocitneme v příběhu, který má vtip a cit (jen ojediněle přecitlivělost) pro všechny svoje hrdiny, ať už vzniklou situaci řeší jakkoli. Kamera pak "lehkou rukou" kreslí jejich těžké osudy.

Pondělky na slunci|foto: MFF KV

Ve dvou filmech, které se chystají i do české distribuce, se objevila známá herečka Julianne Mooreová. Daleko do nebe je její sólo, film, který natočil Tood Haynes. Film dokazuje, že v Americe trvá fascinace poválečnými léty a jejich nejistou situací. (Tak se film může ocitnout v souvislosti s Lynchovým Mulholland Drive nebo s Mužem, který nebyl bratří Cohenů.) "Fifties" jsou dobrým stylovým základem pro retro a nabízejí i témata, která se s padesátiletým odstupem jeví v trochu jiném světle. Tentokrát jde o předsudky vůči homosexualitě a jiné barvě pleti. Daleko do nebe je melodramatický příběh s hlavní hrdinkou, která je dobře zahraná, ale celkem nudně dokonalá a bezchybná.

Daleko do nebe|foto: MFF KV

V Hodinách (r. Stephen Daldry) se herečka Julianne Mooreová musí o pozornost dělit s Meryl Steepovou a především s výtečnou, k nepoznání namaskovanou Nicole Kidmanovou. Ta hraje Virginii Woolfovou v rozhodujícím okamžiku života, vyprávějící příběh, který žije ona sama, i ženy o mnoho let později. V několika scénách film drobně zaskřípe. Především tam, kde je sdělováno "poselství budoucím generacím". Filozofii poselství bych ostatně nepřeceňoval. Mnoho se mu neublíží, když se řekne, že spočívá ve vyjádření práva každého (a životem zkoušených žen zvlášť) vyjádřit se ke svému životu navzdory fundovaným nebo zaběhnutým názorům (doktoři, společenské konvence) a podle svého mínění život změnit. Vícevrstevné vyprávění je s mnoha styčnými body a paralelami stylisticky zvládnuté, soustředěné a působivé (i dojemné).

Druhou velkou rolí Nicol Kidmanové je samozřejmě Grace v Dogville od Larse von Triera. Geniálně ironický, i přes svůj (racionálně chladný) odstup napínavý příběh s brechtovským efektem studiových kulis - nekulis a s vypravěčem budu určitě recenzovat zvlášť, až se mi rozleží.

Hodiny|foto: MFF KV

Co si mohl festival klidně odpustit, je projekce francouzského filmu Chtíč (Jean-Claude Brisseeau). Obláček kontroverznosti, způsobený několika nudnými, někdy i trapnými scénami s nahotou se brzy po začátku proměňuje v odér zbylý z přiblblé "intelektualizace" braku (místy porna, místy mýdlové opery). Takové filmy jsou pak snad horší než přiznaná komerce. Rádobysymboly, klišé, trapasy. Nikoli smích, ale výsměch publika.

S nesoutěžní sekcí Na východ od Západu, která má být jedou z profilových a tradičních, koresponduje nový film Lukase Moodysona Lilja 4-ever. Film o neutěšené situaci lidí v bývalém impériu, které je v troskách, koresponduje se zmíněnou sekcí v pozitivním i negativním slova smyslu. Dokumentární rozměr a aktuálnost tématu umožňují, aby s filmem cestovala po Evropě švédská ministryně zahraničí a diskutovala o prostituci a násilí na ženách. Údajně s projekcí slaví úspěch. Zřejmě ještě nebyla v mnoha zemích bývalého komunistického bloku, kde byly (nebo jsou) "drsné" sociální reálie na denním pořádku. Kromě nich zbývá víceméně trapná symbolika a slabší příběh, který nechtěně zesměšňuje kondicionálový střih v závěru, ukazující, jak lépe mohla situace dopadnout. Tak vlastně obviňuje hrdinku z toho, že to neudělala. Tajemství se Moodyson zbavuje už v úvodu, kdy nám naznačí, jak to dopadne. S jednodušším, méně ambiciózním, ale upřímnějším filmem jsme se v oddílu Na východ od Západu mohli setkat třeba v případě maďarského Vagabunda (György Szomjas), který byl dokumentárně věrný a věnoval se hudbě na úkor (slabšího) příběhu.

Lilja 4-ever|foto: MFF KV

Na tomto světě od Michaela Winterbottoma o dvou afghánských uprchlících a jejich cestě do Evropy mě dokonce dokázal zatáhnout do velmi ostré debaty o kvalitách filmu. Efekty a nedokonalosti digitální kamery a napětí vznikající s jejich pomocí mi připomněly jiný uprchlický příběh, tentokrát animovaný: Černý pasažér (Clandestino, r.Abi Feijó), letošního vítěze třeboňského Anifestu. Tam šlo o zrnitou animaci uprchlíka a jeho cesty pomocí písku různých odstínů. A bylo úžasné, co z toho lze vytvořit. Na tomto světě také tvoří na záměrně omezeném poli. Navíc ale samozřejmě disponuje maximální autenticitou. Vypráví poměrně mlčenlivý příběh jedné cesty. Nezmiňuje její důvody, neobhajuje, ani neargumentuje. Jako by měl popis strastiplné cesty mluvit sám za sebe a bylo to vyjádření důvěry nám divákům, že si to přebereme...

Na tomto světě|foto: MFF KV

Bus 174 (r. José Padilha) byl podobně přimrazující podívanou (doslova, diváci seděli, titulky uběhly a někteří stále ani nedutali). Zpříma otevíral problémy sužující Brazílii. Porota se pravděpodobně rozhodna neudělit mu žádnou z cen kvůli morálnímu problému opětovného ukazování některých drastických záběrů. To ostatně naznačoval porotce Ivan Vojnár ve vysílání 10.7. Místo toho dala porota Zvláštní cenu arménskému Dokumentaristovi (r. Harutyun Khachatryan), který se s podobně krvácejícím pohledem dívá na nešťastnou situaci vlastní země, jen pro to volí podstatně symboličtější, esejističtější a také výtvarnější podobu. Hlavní cena jde ovšem favoritovi soutěže, Rakušanovi Ulrichu Seidlovi a jeho Kriste, ty víš.

Dokumentarista|foto: MFF KV

Píseň za chudého chlapce (r. Aisling Walshová) mohla jen těžko uspokojit porotu a zařadila se mezi propadáky soutěže. Průměr výrazně převýšil inteligentní a vtipný film Starý, nový, půjčený a modrý, který se dokázal víc než vyrovnat spřízněné Italštině pro začátečníky. Nakonec se musel spokojit s cenou pro hlavního mužského představitele. Strach a chvění dopadl podobně, s tím rozdílem, že cenu dostala herečka Sylvie Testudová, navíc ex aequo s Giovannou Mazzogiornovou za roli ve filmu Okno naproti. A právě film Okno naproti (r. Ferzan Özpetek) se stal vítězem obou hlavních kategorií. Zabral i na diváky, kteří se asi jen o trochu víc bezstarostně nasmáli u Kámoše (Morten Tyldum). Naprázdno vyšel český a slovensko-český zástupce, první filipínský soutěžní snímek, nebo i Pobřežní hlídka Kim Ki-Duka. Kompletní seznamy oceněných najdete v závěrečné tiskové zprávě. Nejdůležitější udělené ceny najdete na konci článku.

Okno naproti|foto: MFF KV

Shrnutí? Zdá se mi, že s letošní soutěží také nebylo za co se stydět. Pryč jsou časy, kdy se Karlovy Vary konaly jednou za dva roky, protože se střídaly s festivalem v Moskvě. Zaplaťpánbůh. A tak se můžeme těšit už zase za rok.

Ceny udělené na 38. MFF Karlovy Vary


SOUTĚŽ CELOVEČERNÍCH HRANÝCH FILMŮ

VELKÁ CENA - KŘIŠŤÁLOVÝ GLÓBUS

Okno naproti
(La finestra di fronte - Itálie, Velká Británie, Turecko, Portugalsko), režie: Ferzan Ozpetek

ZVLÁŠTNÍ CENA POROTY

Babka
(Babusja - Rusko, Francie) režie: Lidija Bobrovová

CENA ZA REŽII

Ferzan Ozpetek
za Okno naproti (La finestra di fronte)

CENA ZA NEJLEPŠÍ ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON

Ex-aequo

Sylvie Testud
za roli ve filmu Strach a chvění (Stupeur et tremblements - Francie, Japonsko)

a

Giovanna Mezzogiorno
za roli ve filmu Okno naproti (La finestra di fronte)

CENA ZA NEJLEPŠÍ MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON

Björn Kjellman
za roli ve filmu Starý, nový, půjčený a modrý (Se til venstre, der er en svensker - Dánsko)

ZVLÁŠTNÍ UZNÁNÍ

Strach a chvění
(Stupeur et tremblements - Francie, Japonsko) režie: Alain Corneau

za nejlepší scénář,

Rózsovy písně
(A Rózsa énekei - Maďarsko, Itálie) režie: Andor Szilágyi


SOUTĚŽ DOKUMENTÁRNÍCH FILMŮ

CENA ZA NEJLEPŠÍ DOKUMENTÁRNÍ FILM DO 30 MINUT

Zóna
(Zonen - Švédsko) režie: Esaisas Baitel

Za režisérovu úspěšnou a jedinečnou kompozici fotografií, jejichž prostřednictvím odhaluje dosud nezaznamenaný příběh z nedávné minulosti.

CENA ZA NEJLEPŠÍ DOKUMENTÁRNÍ FILM NAD 30 MINUT

Kriste, ty víš
(Jesus, Du weisst - Rakousko) režie: Ulrich Seidl

Za odvážný průnik do hloubky lidské víry, s dokonalým vyvážením estetické a obsahové stránky filmu.

CENA ZA MIMOŘÁDNÝ UMĚLECKÝ PŘÍNOS SVĚTOVÉMU FILMU

Stephen Frears, Velká Británie
Jiří Menzel, Česká republika
Morgan Freeman, USA

ZVLÁŠTNÍ UZNÁNÍ

Dokumentarista
(Vaveragrogh - Arménie) režie: Harutyun Khachatryan

Za náročnou existenciální cestu na hranici mezi dokumentem a hraným snímkem.

Moje tělo
(Kroppen min - Norsko) režie: Margareth Olin

Za duchaplné filmové řešení věčné otázky ženské identity, které nepostrádá vřelost a humor.

Portrét
(Portret - Rusko) režie: Sergej Loznica

Za poetický a živý pohled na mizející svět.