V devadesátkách jsme „nepřítele“ poznali. Teď vás napadne klidně i dredař, říká romský aktivista

aktivista David Tišer
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy aktivista David Tišer

Když mezi roky 2008 a 2011 pod vlivem finanční a hospodářské krize v Česku zesílily projevy etnické nenávisti, aktivista David Tišer sehnal herce a v reakci na protiromské pochody začal zkoušet představení. „Zvažoval jsem, co udělat, abychom upozornili na jednostrannost. I média chtěla slyšet hlavně názor protestujících. Přišli jsme s divadelní hrou, obdobou české Polednice, kterou jsme propojili se záběry z demonstrací,“ vypráví v rozhovoru pro podcastovou sérii Po sametu.

V letech 2011–2013 se převážně v severočeských městech uskutečnila série pochodů namířených proti Romům. Kromě příslušníků extrémní pravice zaplnili náměstí ve Varnsdorfu, Rumburku nebo Duchcově především místní obyvatelé. Demonstrace často přerostly v násilné pochody s cílem zastrašit Romy. Někteří se po událostech z těchto let odstěhovali. Podle odborníků se situace sociálně vyloučených obyvatel dlouhodobě nelepší kvůli nedostatečné sociální politice státu a chybějícímu zákonu o sociálním bydlení.

Jak vzpomínáte na dobu protiromských pochodů?

Byl to strašný, neuvěřitelný pocit. Vzpomínám si na to, že když jsme zkoušeli naši hru, tak nám pod okny pochodovaly asi dvě stovky neonacistů. V té době jsem ještě dodělával scénář, když jsme tohle zažili, tak se mi to dopisovalo samo. Ve skupině jsme měli bílou Romku, barvou pleti. Tu jsme posílali k oknu, ať víme, kde jsou a co se děje. Dodnes mi utkvěl příběh malého kluka, který chodil na základní školu. Jim se pod okny taky odehrávalo tohle, ale ne se dvěma stovkami, ale se dvěma tisícovkami lidí. V tom davu viděl svoji paní učitelku, která tam posílala „černý huby do plynu“. Plakal a druhý den prostě odmítal k této paní učitelce jít do školy.

Ve vyspělé demokratické společnosti, takto nedávno, jste posílali někoho s bílou barvou pleti k oknu…

Aby se nerozhodli, že dole rozbijí dveře a půjdou si to s námi vyřešit sami. A to byl pochod neonacistů. Protiromské pochody, pogromy, to nebyli jen neonacisti, těch tam bylo pár. To byli sousedi. A tím je to ještě strašnější.

Protiromská demonstrace ve Varnsdorfu

Na ulici vlastně můžete čekat útok od kohokoliv…

Přesně tak. A to je rozdíl mezi devadesátkami a současností. V 90. letech, když jsem navštěvoval střední školu, jsem poznal „nepřítele“ na první dobrou. Už z dálky jsem věděl, že není dobré se přibližovat, napovědělo mi oblečení, holá hlava. Dnes vás v tramvaji může napadnout ústně nebo fyzicky třeba dredař. To by mě tehdy vůbec nenapadlo. Mění se to.

S romským LGBTQ+ aktivistou a držitelem Ceny Františka Kriegla Davidem Tišerem jsme si povídali i o životě homosexuálů v romské komunitě, strachu ze sousedů a o tom, jak se Romům a Romkám žije v současném Česku. Poslechněte si celý rozhovor a celý díl Po sametu o protiromských pochodech k tomu.