V postavách Mikuláše a čerta si zahráváme se silnými věcmi, dítě v pytli je na pomezí týrání

„Možná je to tradice, nad kterou ani nepřemýšlíme, zahráváme si ale se silnými věcmi. Například odnášení dítěte čertem v pytli, u čehož se tváříme, že je to doopravdy, už je na pomezí týrání. A pokud se v danou chvíli dítěte nezastaneme, můžeme poškodit i náš vzájemný vztah. Hrajeme si s traumatem,“ říká.

Jak správně a srozumitelně chování dětí hodnotit a jak je chválit? Rodičovská pochvala může být vyjádřením našich pozitivních emocí – líbí se nám obrázek, máme radost ze sportovního výkonu, z jedničky z matiky. Podle terapeuta Jana Vávry ale může být i manipulací, nástrojem. „Odměňujeme pochvalou nějaké chování – chceme ale dítě aktivovat, nebo přimět, aby svoje chování opakovalo?“ zamýšlí se.

„Mluvme k věci a buďme konkrétní, u pochvaly i u kritiky. Když řekneme ‚Ty jsi šikulka / Ty jsi nešika‘, nedáváme tím žádnou zpětnou vazbu. Mnohem lepší je říct, co cítím, například že mi ten obrázek přijde legrační nebo že oceňuju, že si s ním dítě dalo tolik práce,“ nabízí terapeut Jan Vávra.

„Ty jsi génius! (Ale platí to jenom doma.)“ Jak děti chválit? Jak je hodnotit, aby tomu rozuměly a nepřicházely o zdravé sebevědomí? Poslechněte si Houpačky s Janem Vávrou.