Vědci mnohokrát tvrdili, že ženy jsou podřadné. Chtěla jsem zjistit pravdu, říká Angela Saini

V rozhovoru mluví nejen o zneužívání vědy pro politické účely, ale i o ženské sexualitě nebo potřebnosti gender studies. 

Můžete uvést nějaké konkrétní příklady, kterými jste se zabývala, aby i lidé, kteří se nezabývají gender studies nebo sociologií, pochopili, čemu se kniha věnuje?

Moje kniha je napsaná velmi jednoduše a přístupně, psala jsem ji pro všechny. Určitě mě ovlivnilo, že když jsem studovala strojírenství, tak jsem byla jediná dívka ve třídě, v celém ročníku. A vždycky jsem si myslela, že na těch stereotypech tedy asi něco bude, když jsem tam sama. Říkala jsem si, že jsem možná jiná než ostatní ženy. Ale zjistila jsem, že nejsem.

A to je největší ponaučení – že hluboce zakořeněné představy, jaké ženy jsou, se začnou bortit, když je podrobíte vědeckému výzkumu. Například mateřství a představa, že jen ženy jsou tím správným rodičem a že jsme naprogramovány k tomu starat se o děti. Ale když se podíváte do historie a když se podíváte kolem sebe na to, jak si vytváříme s dětmi vzájemné pouto, tak každý se může skvěle starat o děti, i prarodiče nebo otcové. Vždy záleží na okolnostech a na tom, kdo s dítětem tráví čas. Podobné je to třeba s menopauzou, na stárnutí žen nahlížíme jako na negativní věc. Jako že o něco přicházíme, že ztrácíme plodnost a už nejsme stoprocentními ženami. Přitom být babičkou bylo v minulosti neobyčejně důležité! Babičky byly oporami společnosti. Statisticky zvyšovaly naději, že vnoučata přežijí. Jejich přítomnost determinovala zdraví a štěstí lidských společností po strašně dlouhou dobu. Rovnost není nějaký novodobý vynález. Jsme stvořeni roven jeden druhému.

Vaše kniha vypovídá také o důležitosti vědy v západní společnosti i o jejím zneužívání. Uvedla byste nějaký příklad?

Krásný příklad toho, jak věda může být zneužita a jak vědci mohou zneužívat svoji práci k podpoře nějaké politické agendy, je třeba problematika rasy. Z historie známe příklad rasové hygieny a holokaustu. To je nejvíce zjevné a děsivé zneužití vědy, její totální popření. Problém je, že se na to díváme jako na výjimku, něco, co se stalo v minulosti a už se nebude opakovat. Já si to ale nemyslím. Politika, politické přesvědčení ovlivňuje, jaké otázky klademe, koho a jak se ptáme. Náš přístup je vždy ovlivněn našimi předsudky. I Charles Darwin, jeden z nejvýznamnějších evolučních biologů, si myslel, že ženy jsou intelektuálně podřadné mužům. Ne proto, že by na to měl vědecké důkazy, ale proto, že se rozhlédl kolem sebe a viděl, že ženy nedosahují toho co muži, a odvodil z toho, že to musí mít biologický základ. Nepomyslel na to, že ženy nemohly volit, nemohly studovat vysoké školy, neměly zdaleka takové možnosti, jaké měli muži. Předpokládal, že je to dáno biologicky. A to samé děláme stále. Lidé se pořád dívají na svět kolem sebe a předpokládají, že nerovnost, kterou vidí, nemá kořeny ve společnosti, kultuře nebo v minulosti, jak tomu většinou je, ale má nějakou souvislost s naším tělem. Věří, že ženy vykonávají jiné práce než muži, protože to má nějaký přirozený základ, nevidí za tím nějaké strukturální nerovnosti.

V Maďarsku se nedávno rozhodli odebrat akreditaci oboru gender studies. Je to podle vás velký problém, nemohou genderová témata zkoumat stejně dobře třeba sociologové nebo antropologové?

Považuji to za strašně nebezpečné. Jen se zamyslete, co feminismus vlastně žádá. Feminismus požaduje rovné příležitosti pro všechny. Jak proti tomu může někdo být? Jak někdo může říct: nechci, aby moje dcera měla rovný přístup ke vzdělání, nechci, aby měla stejná práva jako muži. To je vše, co feminismus požaduje. To je vše, co ženy žádají. Genderová studia jsou důležitá, protože jak jinak chceme porozumět kořenům genderové nerovnosti, jak jinak zjistíme, kde se vzaly rozdíly a co musíme zlepšit? Dokud tomu neporozumíme, tak to nemůžeme změnit. Nechápu, že někdo může říkat: chci, aby ženy byly utlačované; souhlasit s tím, aby jeho dcery, sestry, matky byly špatně placeny za svou práci nebo sexuálně obtěžovány. Aby trpěly tak, jak ženy trpěly po stovky let.

Chybí nám Emma Watson. Kdyby se za feminismus postavila Ewa Farna, hodně by to změnilo, říká Silvie Lauder

• Upravit
• Smazat

„Útoky mě zraňují,“ říká v otevřeném rozhovoru o feminismu a české společnosti novinářka z týdeníku Respekt Silvie Lauder. „Zjistila jsem, že řeším, jak se obleču a nalíčím, abych neprovokovala. To už nechci.“ V poslední době na ni nejen ze sítí pokřikují různí lidé, co všechno dělá špatně. Jak se s tím vyrovnává? A jak má podle ní vypadat ženskoprávní aktivismus? 

Kritici feminismu nebo gender studies ale většinou neříkají, aby ženy byly utlačované. Tvrdí, že to dělají pro dobro žen, že ženy by se přirozeně měly věnovat rodině a podobně. Proč jsou podle vás podobné názory a nálady i v našem kulturním okruhu na vzestupu? 

Vždy když se objevilo hnutí za ženská práva, muži, včetně vědců, se mu snažili bránit. Například jeden významný britský biolog Walter Heape napsal celou knihu o tom, jak ženy plýtvají svou reprodukční energií v kampaních za právo volit. Používal svoje vědecké znalosti k tomu, že se snažil dokázat, že ženy dělají špatnou věc, když bojují za rovnoprávnost. A to se děje pořád. Nevzdávejme svůj boj, protože pokud nebudeme opatrné, můžeme velmi snadno ztratit to, co vybojovaly naše babičky a matky. Budou nám to chtít znovu vzít, pokud budou mít tu možnost. Budou nám chtít vzít právo na potrat i všechno ostatní a budou nás chtít poslat zpět do domácností. Tomu se musíme bránit a nesmíme přijmout představu, že ženy jsou stvořeny jen k nějakému určitému poslání a že nemají právo na stejné příležitosti jako muži.