Východiska. Anna Makay skládá terapeutické sound experimenty o poválečných traumatech ​

18. květen 2018

Vyjadřovacím prostředkem v Budapešti působící zvukové umělkyně Anny Makay je hlas. Boří však stereotypy jemného, melodického zpěvu. Její hlas se mění na něco až zvířecího, znepokojujícího. Působí ve vícero formacích, u sebe doma třeba vede amatérský ženský sbor a je polovinou dua ooo & MA'AM, které v září vydalo kazetu na novém maďarském labelu Exiles.

Jak a kdy ses začala věnovat hudbě aktivně?

Hudbu jsem začala dělat, když mi bylo deset. S bratrem jsme měli garážovou kapelu, protože v Rákospalotě, místě, kde jsem vyrůstala, se nic nedělo. Postupně jsem do hudby začala vkládat různé, dost zvláštní atmosféry. Můj přítel mi pak ukázal Ableton a poslední dva roky se věnuju hlavně elektronické a experimentální hudbě.

Momentálně pracuješ na novém sólovém albu, které se bude jmenovat Xenon. Jaká témata to album zkoumá?

Snažila jsem se uvolnit tu tíživou, úzkostnou atmosféru, v níž dnes žijeme. To album je více méně terapie. Věnuje se válečným a poválečným traumatům, která tady v Evropě pořád v sebe nosíme a která se přes hudbu snažím řešit.

Jsi součástí nové undergroundové scény v Budapešti kolem prostoru Kék Ló, ve kterém se konají improvizované a experimentální koncerty. Tato scéna je autonomní a funguje bez podpory státních institucí. Jak reaguje na aktuální politickou situaci v Maďarsku nezávislá kultura?

Naše undergroundová scéna je poměrně uzavřený kruh lidí, ale nyní se snažíme více otevřít. V červenci třeba organizujeme menší festival pro zhruba 200 lidí. Jmenuje se Azure a kromě koncertů tam bude spousta workshopů atd. Stojí za ním klub Kék Ló v Budapešti, kde se tato scéna potkává, taky tam zkoušíme. Ló se snaží podporovat svobodné smýšlení. Scéna kolem klubu Kék Ló a našich přátel je nyní ještě důležitější, i co se týče kultury a komunity jako takové, zejména po dubnových volbách. 

The voice is the main artistic tool of Budapest-based musician Anna Makay. She subverts the stereotypes of a gentle, melodic vocalist though. Her voice is transformed into something almost primordial, animalistic. She is part of several outfits, for instance as one half of the duo ooo MA'AM, which released a tape on the Exiles label last September, and she also conducts a female choir composed of her friends at her home.

When and how did you start making music?

I started making music as a ten-year-old, we had a garage band for a long time because in Rákospalota where I lived, life was very boring. So I started to make music with my brother. Gradually, I began to create very strange atmospheres. My boyfriend introduced me to Ableton and it sucked me in and for the last two years, I've been dedicated to electronic and experimental music.

You are currently working on your new solo album, which will be called Xenon. Which themes is this record going to explore?

I tried to liberate myself from this anxious atmosphere we are surrounded by. The record is more or less a therapy. It deals with war and post-war traumas that we are still carrying with us in Europe. And I'm trying to deal with these traumas through this record. 

You are part of the emerging underground scene in Budapest connected to the music venue Kék Ló that regularly hosts improvised and experimental concerts. This scene is autonomous and survives without the support of state institutions. How does independent culture react to the current political situation in Hungary?

Our underground scene is quite a closed circle. We are now trying to open it up with the festival we are organising in July called Azure Reformed Arts Gathering. It's a small event for up to 200 people. There will be lots of workshops, etc. Kék Ló is the meeting point for this scene, we also rehearse there. Ló tries to represent free thinking. The importance of this scene is obvious especially now, in terms of culture and society in this country in the wake of the elections.

autor: Lucia Udvardyová
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.