Z Česka do Pákistánu a dál na východ. Po tom jsem odjakživa toužil, říká cestovatel Tonda Voldřich

„Vždycky jsem chtěl podniknout velkou cestu, ze které se vrátím jako zkušenější a moudřejší člověk. Zdržela mě od toho jenom vysoká škola a pak covid.“ Po univerzitě rok chodil do práce, soustředěně vydělával a snil o tom, co podnikne. „Přesto jsem neměl přesný plán, ještě před rokem jsem si myslel, že by to mohla být Kolumbie. Pak se ale znovu začala vydávat víza do Íránu a bylo rozhodnuto,“ popisuje Tonda v cestovatelském magazínu Casablanca.

Teplo bylo dlouho v nedohlednu

Začínal v únoru ve střední Evropě, navštívil Ukrajinu jen několik málo dní před ruskou invazí. Přes Podněstří, Moldávii a východní Balkán pak spěchal za teplem do Turecka a Íránu, kde sice na severu ještě ležel v horách sníh, ale u Perského zálivu už bylo teplo na koupání. Část svého zimního vybavení rozdal místním. Na většině cesty stopoval, ale řídil se čistě podle aktuální nálady. Využíval couchsurfing, střídal v různém poměru stanování a nocování pod střechou.

8 fotografií

Touha po svobodě je ten hlavní motor

V Turecku ho těšila čajová pohostinnost, vrcholící pak v Íránu, který je vyhlášený svou vstřícností. „Za jeden den jsem vypil klidně deset čajů, což bylo dané jen tím, že jsem šel po ulici s batohem a místní na mě volali, ať si s nimi dám čaj.“

Tonda nevyhledává konkrétní zážitky nebo místa. „Lidé jsou na cestách to nejdůležitější, ale i ti si mě většinou najdou sami. Toužím hlavě po svobodě spočívající v tom, že se rozhoduju čistě podle aktuální nálady... Žádné termíny, deadliny. Nedokážu si například zaplatit zájezd s průvodcem, kde bych musel dodržovat nějaký předem daný program.“

První versus stý den na cestě|foto:Archiv Tondy Voldřicha

Divoký Balúčistán

Po návštěvě měst, pouští a poznávání Íránu překročil po zemi hranice do Pákistánu. Kvůli nebezpečnému Balúčistánu, přiléhajícímu k afghánským hranicím, tak cestoval čtyři dny s ozbrojenou policejní ochranou. Hned druhý den také viděl cizí auto těsně poté, co bylo napadeno radikály. „Bylo prostřílené a místní hledali klíčky od zapalování v písku u cesty, protože je tam, jak jsem pochopil, zahodili, aby se jich nájezdníci nemohli zmocnit.“

Svoboda, kterou cestovatel hledá, tady vzala za své. „Ani na záchod jsem nemohl jít sám, vždycky stál přede dveřmi někdo s kalašnikovem. Ale chápu, že to bylo celé pro moji bezpečnost, a byl jsem vděčný, že tam můžu být a cestovat.“

8 fotografií

Život na cestách umí být návykový. „Už teď jsem si jistý, že tahle cesta není poslední. Budu muset najít způsob, jak spojit normální ‚slušný' život a cestování,“ dodává Tonda Voldřich.

Poslechněte si záznam cestovatelské Casablanky, obsahující i bonusovou pasáž, která v rozhlasové premiéře chyběla. Přijďte také na narozeninový večírek pořadu 10. června! Proběhne v pražském Café V lese jako setkání tvůrců, hostů a posluchačů pořadu s přednáškovým programem a promítáním.

Hunza Valley, Pákistán – výlet na motorce po severu Pákistánu|foto:Archiv Tondy Voldřicha