Zakladatel DOXu Leoš Válka: Dobré umění vás zmrazí, smete a vykopne do jiného světa

Zakladatel DOXu Leoš Válka

V osmadvaceti utekl s partou horolezců do Austrálie a přes výškové práce rozjel úspěšnou stavební firmu. Po převratu se na radu jasnovidce vrátil do Česka a rozjel galerii DOX. Proč nedodělal střední školu, proč v Holešovicích místo loftů postavil galerii a v čem mu mladé české umění přijde absurdní?

Místo akademických titulů má školu života. Kvůli konfliktům s autoritami ho opakovaně vyhazovali ze středních škol a nakonec žádnou nedokončil. „Nebylo to tím, že bych byl takový radikál. Spíš šlo o kombinaci upřímného nezájmu o většinu předmětů a řady konfliktů s učiteli,“ popisuje Leoš Válka. 

Brzy se dostal do party horolezců, kteří si přivydělávali výškovými pracemi. „Lezení jsem miloval, zajímala mě také architektura, design a umění. Fascinovala mě svobodomyslnost amerických beatníků, kteří opěvovali život na ulici a romantický odpor vůči společnosti. Nakonec jsem odsud vypadnul společně s kamarády ze střediska výškových specialistů,“ vypráví Leoš Válka.

Leoš Válka je zakladatel a spolumajitel pražské galerie DOX. Kvůli konfliktům s autoritami ho opakovaně vyhazovali ze středních škol a nakonec žádnou nedokončil. Věnoval se horolezectví a pracoval pro středisko výškových prací, které opravovalo a renovovalo budovy. V roce 1981 pod záminkou vzdělávací cesty do Itálie s partou kolegů utekl do Austrálie. Živil se výškovými pracemi a postupně vybudoval úspěšnou stavební firmu. Do Česka se vrátil v polovině devadesátých let na radu jasnovidce. V pražských Holešovicích otevřel galerii DOX, která aktuálně slaví deset let fungování. 

Bavíme se o životě v Austrálii a o návratu a podnikání v devadesátkové Praze. Postupně se dostáváme k rozjezdu a fungování galerie DOX a také k současnému českému umění.

Leoš Válka a Jiří Fajt

Nedávno byly vyhlášeny výsledky Ceny Jindřicha Chalupeckého, sledujete stále tuto soutěž? Zajímá vás?

Upřímně řečeno už mě nezajímá, ale sleduji ji, ačkoliv to zní jako paradox. Tato cena se v minulosti třikrát pořádala u nás v DOXu. Sledoval jsem teď televizní přenos ceremoniálu, ve kterém byly rozhovory s finalisty. Nevěřil jsem svým očím a uším, jaký je pokrok v ambicích mladých umělců. Jednak jsem jim moc nerozuměl, to něco, co se snažili vyjádřit, se nedostavovalo. Měl jsem dojem, že jsem svědkem nějaké skupinové řečové terapie. Až na jednu výjimku, slečnu Součkovou, jako by se všichni báli něco o své práci říct, něco vysvětlit. Tenhle přístup podle mě k zájmu veřejnosti o současné mladé umění moc nepřispěje. Tím nechci říct, že tu nejsou mladí talentovaní umělci, třeba zrovna nebyli v tomhle výběru. Ale obecně mi přijde, že mladí hledají témata, jako by tu žádná nebyla, že pátrají po nějakých tématech, přitom se toho teď děje tolik! Dnešní svět je plný příležitostí.

Ve finále CJCH za rok 2018 byli Alžběta Bačíková, Lukáš Hofmann, který vyhrál, Tomáš Kajánek, Kateřina Olivová a Adéla Součková. Opravdu vás nikdo z nich ničím nezaujal?

Adéla Součková mě zaujala tím, že dokázala dát dohromady několik vět, které měly smysl. Svědomitě jsem si prošel celou výstavu, strávil jsem tam dvě hodiny. A byl jsem svědkem něčeho, co mi přišlo až parodické, jako sabotáž. Ne, že by to bylo tak nesrozumitelné, abstraktní, konceptuální nebo náročné, ale prostě hodně nezajímavé. Ale kdo ví, třeba se někdo z nich stane umělcem, který bude určovat kurz příštích dvaceti let.

Team galerie DOX slaví 10 let

Vzpomenete si na ty roky, kdy byla Cena Jindřicha Chalupeckého spojená s DOXem? Čím to vlastně skončilo?

Skončilo to tím, že si finalisté nepřijeli převzít cenu. Pan Pištěk starší měl na ceremoniálu předávat cenu, což měl být výraz respektu a naděje starší generace úspěšných umělců vůči mladé nastupující generaci. Součástí jakéhosi vtipného obratu bylo, že finalisté jeli místo toho do Brna navštívit starší generaci umělců, bylo to v režii pana Pěchoučka, kterého si moc vážím, a byla to jakási intervence. Volali z auta, že jsou na cestě, ale dorazili až nějak po půlnoci, jestli vůbec. Bylo to rozpačitý a podle mě hloupý a prázdný gesto. Pokud s tou cenou a jejím systémem nebyli spokojení, tak se jí neměli účastnit. Lidi jim tam přišli vyjádřit zájem a respekt a oni tam prostě nebyli. Byla to revolta, která vás nic nestojí, a ještě máte výstavu, ocenění a peníze a píšou o vás média. To byla poslední Cena Jindřicha Chalupeckého v DOXu, protože jsme si řekli, že tohle prostě není normální.

Jak deset let v DOXu změnilo pohled Leoše Války na svět umění a jeho fungování? V čem mu mladá česká umělecká generace přijde zastydlá a jaké umění ho vlastně zajímá a fascinuje? Co podnikal v Praze před založením DOXu a jaké výstavy mu v desetileté historii galerie přijdou zásadní? Jak se mu v osmdesátých letech s partou českých horolezců podařilo prosadit v australském stavebnictví? Poslechněte si v Rozhovoru Veroniky Ruppert.

Spustit audio

Související