Antisystémové ostrovy města. Mokřad s fragmenty lužního lesa v nouzové kolonii Na Slatinách
Se zrodem Československa vzniklo v Praze několik desítek nouzových kolonií. Venkovská obydlí si v provizorních podmínkách stavěli lidé, kteří se do hlavního města stěhovali za prací. Na rozdíl od rezidenčních čtvrtí s činžovními domy v nich běžel život spíš ve venkovském rytmu včetně zahradničení a chovu hospodářských zvířat. Po sto letech zbytky kolonií prostupuje městská divočina s prvky vágního terénu. Pro město jsou to ale cenné přírodní biotopy.
S kurátorem a teoretikem Milošem Vojtěchovským a studentem architektury Davidem Knížkem bloumáme po bývalé nouzové kolonii Na Slatinách. Proplétáme se směsicí rodinných domů, zahrádek s maringotkami, několika venkovských domků ze začátku 20. století a provizorních přístřešků lidí z okraje společnosti. Relativně uzavřený prostor lemují ze všech stran koleje a Jižní spojka. Hlavní přírodní dominantou je Slatinský potok s mokřadními biotopy. V názvu se objevuje kořen „slať“ a je patrné, že jde o místo vlhké, podmáčené a hůř obhospodařovatelné. V časech klimatické změny to ale znamená hlavně v létě záviděníhodné mikroklima.
„V létě je tu tak o deset stupňů méně než v centru. Je tu krásně vlhko. K ránu nad loukou sedí mlha,“ vypráví o životě Na Slatinách člen místního spolku Martin Sládek. Kromě příjemného podnebí tvoří mokřad zázemí pro řadu přírodních druhů. Biodiverzita je tu větší, než v hustě zastavěných částech města. Podle průzkumu ČSOP tvoří Slatinský potok mokřadní biotop s fragmentem lužního lesa. To znamená vysokou botanickou pestrost s vrbinami, rákosem, ostřicí a ostrůvky orobince i prostor pro obojživelníky a ptáky. Místní spolek navíc podporuje rozvoj biotopu tvorbou a udržováním tůněk.
Dřívější okrajovou oblast Prahy dávno pohltilo město. Od roku 1999 do loňska tu platila stavební uzávěra, která místním znesnadňovala jakýkoli rozvoj, neinvestuje se do infrastruktury, nevyváží odpad a všechno směřuje k developerskému zhodnocení, jak napovídá urbanistická studie Bohdalec - Slatiny - brownfield Strašnice z roku 2019 s novým bydlením pro 26 tisíc lidí.
I Martin Sládek počítá s tím, že Slatiny budou vypadat jinak. Důležité podle něj ale je, na budoucí vizi spolupracovat s místními obyvateli a přírodní prvky, jako je mokřad, zachovat. Současná podoba místa je ale právě pro svou neučesanost a spontaneitu zdrojem podivuhodné poetiky, otevřenou množinou neočekávaných setkání v jinak hyperkontrolovaném a sociálně fragmentovaném urbánním prostoru.
Kdy začalo řízené zanedbávání nouzové kolonie Na Slatinách? Proč se dá Na Slatinách dobře sledovat dynamika současné společnosti? Poslechněte si celé Podhoubí.
Související
-
Sedni si na zadek a pozoruj. Jak šetřit zdroje i práci? Permakultura může být i v kanceláři
Kateřina Horáčková je jednou z osobností tuzemské permakulturní scény. Jak se jí daří kooperovat s ostatními obyvateli jejího pozemku a co je to vlastně permakultura?
-
Skenovat krajinu dronem, invazní druhy hubit robotem. Podivné vize ochrany přírody budoucnosti
Brněnský startup FlowerChecker začínal s aplikací na rozeznávání rostlin. Vznikla důvěryhodná databáze rostlin, která se spojila se strojovým učením.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.