Automatky: „Měl jsem v životě obrovské štěstí, vyrůstal jsem v pěstounské péči“

„Den, kdy si pro mě rodiče přišli, byl pro mě šokem. Pamatuji si postel, čtyři zdi, jedno okno a najednou se mi otevřel svět, viděl jsem dva lidi. Dostal jsem dárek – bílé auto a celý den jsem probrečel. Neuměl jsem skoro mluvit, znal jsem asi tři slova, párek, teta a paprika. Neměl jsem vůbec pojem o čase, později mi dlouho trvalo naučit se třeba hodiny. A když jsme jezdili na setkání s Klokánkem, řešili jsme tam s ostatními dětmi podobné problémy,“ popisuje Lubomír.

Klokánek jeho rodině pomohl sehnat bydlení, dům v Čáslavi, který byl pronajat za korunu na dvacet let. Dnes už bydlí každý člen rodiny zvlášť. „Beru to za obrovský dar pro naši rodinu, finance se musely neustále řešit. Měli jsme všichni hodně kroužků, já sám jsem jich jeden rok navštěvoval sedm,“ říká Lubomír, který po absolvování tanečního oboru v ZUŠ nastoupil na taneční konzervatoř a dnes vede taneční školu pro děti, pořádá mezinárodní twirlingový tábor a taneční festival.

Rodina Kábrtů dle jeho slov vždy oslavovala, když přibyl další sourozenec. Všichni, až na jednoho chlapce umístěného do nápravného zařízení, vyrostli bez větších problémů a dva z pěti sourozenců mají dnes vlastní děti. „Když jsme si celá rodina chodili hrát na hřiště, tak na nás lidi řvali z oken: ‚cikáni, co tady děláte, běžte někam pryč‘ a tak podobně. A hodně lidem předsudky vydržely dodnes. Já ale vím, že jsem měl v životě obrovské štěstí. Jsem rád, že jsem mohl vyrůstat v rodině. Díky tomu vím, jak to nastavit u mě, abych s partnerkou mohl žít, abychom spolu uměli vycházet. Mám skvělou přítelkyni, jsem nabitý energií a šťastný, že mám někoho, s kým prožiji život,“ dodává.

Pokud chcete slyšet víc o životě v pěstounské péči, o dětství na malém městě a o tanci, poslechněte si Automatky s Lubomírem Kábrtem.