Bez hotovosti a bez soukromí. Jaký je život v čínských velkoměstech?

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Markéta Mráčková a Barbora Šimonová aka cosa.cz před vlajkou v kampusu Tinajinské univerzity v den 70. výročí vzniku ČLR

„Chtěly jsme vidět Čínu na vlastní oči, ale skutečnost překonala naše představy,“ shrnují architektky Markéta Mráčková a Barbora Šimonová dojmy z výzkumného pobytu v severočínském Tchien-ťinu. Barbora a Markéta tvoří kulturní družstvo cosa.cz, ve kterém nejen navrhují, ale také vydávají knížky, točí videa, pořádají přednášky, a tím výčet zdaleka nekončí. V magazínu Spot se dostane jak na zážitky z Číny, tak na ignorovanou architekturu 80. let i pracovní podmínky architektů.

Na univerzitě v Tchien-ťinu strávily Barbora s Markétou v rámci vládního stipendia pět měsíců. Jejich původním záměrem bylo zkoumat periferie čínských měst, ale ukázalo se, že pro čínská města evropský koncept centra a periferie tak úplně neplatí. Města v Číně mají často podobu mřížky a lidé mezi centrem a okrajem nerozlišují tak jako my, vypráví Markéta. V dotazníku pro studenty architektury jsme se ptaly, jak vnímají rozdíl mezi centrem a periferií, a vypadalo to, že té otázce možná ani nerozumí. Tak jsme se pak spíš snažily načerpat co nejvíc dojmů z Číny obecně.

Nový development v Tianjinu-Binhai

Pod dohledem 24/7

Nejtěžší asi je být pod neustálou kontrolou, a to nejen fyzickou, kdy na vás všude míří stovky kamer, ale i elektronickou, kdy vlastně celou existenci máte v mobilu, popisují čínskou každodennost architektky. Kamery jsou například i v učebnách, takže se všichni kontrolují, nikdo ani nepokládá otázky, o kterých ví, že na ně nedostane upřímnou odpověď, vysvětluje Barbora. Veškerá komunikace se odehrává přes multifunkční aplikaci WeChat, e-maily se v podstatě neposílají, ve WeChatu probíhá pracovní, školní i osobní korespondence.

Čína se také snaží o bezhotovostní společnost a podle cosy se jí se to docela daří – mobilem se platí všude včetně malých pouličních stánků. Člověk si tak musí neustále hlídat, jestli má s sebou nabitý mobil. Jinak se vám může stát, že si třeba ani nepřivoláte výtah, protože i ten funguje přes aplikaci, vysvětluje Barbora. Je to skvělý nástroj kontroly, který si člověk sám nevědomky ještě vylepšuje. A pak má na sebe vztek, že k tomu přispívá.

Zapomenutá dekáda  

Kulturní družstvo cosa.cz se v poslední době věnuje také natáčení videí s autory významných českých staveb 80. let. Mnoho z nich se přestavuje nebo zaniká, takže hrozí, že časem zmizí úplně. Nejsou totiž ještě tak populární jako architektura 60. nebo 70. let, i když situace se možná pomalu mění. Jejich autory jsou dnes významní architekti, ale i tak se na tyto stavby často zapomíná, říká Markéta. Ani oni sami o nich moc nemluví, protože většinou zmiňují až díla, která vznikla po revoluci, kdy začali pracovat sami na sebe. Vypadá to pak, jako kdyby česká architektura začínala teprve rokem 1989.

Jakým způsobem funguje čínský bodovací systém a jak tvrdě dopadá na ujgurskou menšinu? A jak to vypadá v severní Číně s divokou přírodou a životním prostředím obecně? Poslechněte si celý rozhovor v magazínu Spot.