Byly amatérské, vypadaly strašně, vzpomíná na zprávy z Bobovize analytik Rožánek
Televizní krize v roce 2000, při které se novináři a novinářky ČT zamkli na Kavčích horách, protože odmítali uznat nové vedení, probudila ve společnosti strach o nezávislost médií. Ulice a náměstí po celé republice se proto plnily demonstranty podporujícími novináře zabarikádované ve velínu. Jak a proč se tehdy situace vyhrotila? O tom jsme si v sérii Po sametu povídali s novinářem a analytikem Filipem Rožánkem.
Kořeny takzvané televizní krize můžeme hledat už v roce 1999, kdy poslanci volená Rada České televize odvolala generálního ředitele Jakuba Puchalského. Jmenování nového ředitele Dušana Chmelíčka i snahy o politické ovlivňování rozhodování rady vyústily ve zvolení nové Rady ČT. Ta po deseti měsících na místo Chmelíčka dosadila bývalého ředitele zpravodajství ČT Jiřího Hodače, jenž měl podle části redaktorů blízko ke „smluvně opoziční“ ODS. Pracovníci zpravodajství České televize se v prosinci 2000 vzbouřili a zápasili s vedením o kontrolu nad vysíláním. Poprvé od roku 1989 se veřejnost setkala s otevřenými projevy ohrožení nezávislosti médií.
Jak se lidé dozvídali o tom, co se na Kavčích horách děje? Fungoval v roce 2000 internet jako zdroj informací?
Sledoval jsem to na internetu, četl jsem vyhrocené diskuze obou stran na internetových diskuzních fórech. Tam se sdružovali lidé, kteří o tomto problému debatovali skutečně zapáleně, dnes bychom to mohli přirovnat k facebookovým skupinám. Taková doba předfacebooková...
Nebyla to doba, kdy jste si po probuzení proscrolloval Twitter a Facebook, ale počkal jste si na večerní zprávy nebo otevřel noviny.
Přesně tak.
Redaktoři a redaktorky se zabarikádovali ve velínu zpravodajství na Kavčích horách. V jeden moment pak mohli diváci sledovat dvě verze večerních Událostí…
Jana Bobošíková se snažila získat kontrolu nad zpravodajstvím České televize. Novináři ČT ale měli zkušenosti s Jiřím Hodačem i Janou Bobošíkovou a nechtěli se jim podvolit. To vedlo k tomu, že 24. prosince 2000, na Štědrý den, viděla celá republika poprvé, jak to vypadá, když se v televizi neshodnou dvě strany. Hodač a Bobošíková měli pod kontrolou pozemní vysílání, revoltující novináři zase satelitní a kabelovou distribuci. V tu chvíli se ve vysílání pro pozemní distribuci objevily zprávy odbavované Janou Bobošíkovou a jejím týmem, na satelitu a kabelu vysílání z Kavčích hor. V ten moment, kdy Jana Bobošíková přerušila vysílání a nahradila ho, se novináři rozhodli, že je tu problém, kterému musí čelit vlastními těly.
Čtěte také
Dařilo se k veřejnosti, která protestovala na náměstích nebo jen seděla u obrazovek, dostávat informace o dění v České televizi věrně? Ten konflikt mohl působit složitě a většina Česka odebírala televizi přes pozemní vysílání, takže z většiny televizí svítila Jana Bobošíková.
Jana Bobošíková byla odříznuta od redakčních a technických kapacit Kavčích hor, takže své vysílání musela vyrábět improvizovaně a na koleně. To vysílání vypadalo opravdu strašně, bylo velmi amatérské, vrátilo se o mnoho let zpátky. Nakonec nebylo únosné produkčně, technicky a lidsky dále zprávy vyrábět. Ve chvíli, kdy lidé viděli místo svých oblíbených pořadů a známých moderátorů titulek nebo amatéry, kteří se snaží v naprosto nedostatečné formě prezentovat zpravodajství, se společnost celkem jasně rozdělila tak, že nejen veřejnost, ale třeba i parlament stál na straně vzbouřených redaktorů.
Stalo se někdy, že by se ve fungující demokratické zemi rozštěpilo zpravodajství na dvě relace? Bylo odstřihnutí Kavčích hor unikátním činem? I o tom jsme si povídali s analytikem Filipem Rožánkem, který zavzpomínal na to, jaká byla ve společnosti na přelomu tisíciletí atmosféra, a vysvětlil, jak to celé souviselo s opoziční smlouvou. Poslechněte si celý rozhovor a hlavní epizodu série Po sametu o televizní krizi.
Česko si připomíná 30. výročí sametové revoluce. K naší moderní historii už patří i třicet porevolučních let, která však ti nejmladší posluchači Radia Wave zčásti znají jen z vyprávění. V podcastové sérii Po sametu proto zkoumáme deset zásadních polistopadových milníků, které formovaly naši současnost. Vracíme se na místa, kde konkrétní události probíhaly, hovoříme s lidmi, kteří byli jejich součástí. Podcastem provází Vítek Svoboda a o dvě dekády zkušenější Lucie Vopálenská, tedy novinářka, která události zažila, a moderátor, který se na ně díval dětskýma očima. Poslouchejte deset příběhů, které ovlivnily dobu, ve které žijeme, na wave.cz/posametu. Přihlaste se k odběru podcastu na wave.cz/podcasty.
Související
-
Dlažební kostky, bubínky a slzný plyn. Jaké byly protesty proti zasedání MMF v roce 2000?
V českých médiích byste v roce 2000 nenašli většího strašáka, než byly protesty proti zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze. Novináři a politici...
-
ODS + ČSSD = VSL. Opoziční smlouva probudila v roce 1998 společnost z iluze
Bylo to matoucí. Dva tehdy největší političtí protivníci, Miloš Zeman a Václav Klaus, se po volbách v roce 1998 spojili a podepsali smlouvu, která vypadala jako koaliční...
-
Povodně 1997: Žádná evakuace, jen tma a křik. Vesnice Troubky se z pohromy vzpamatovává dodnes
Procházíme se prázdnými ulicemi a hledáme místo, kde bychom si mohli dát v tomhle horku něco k pití.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
