Čínská chřipka, jihoafrická mutace. Opusťme slova, která vyvolávají nenávist
Epidemie covidu-19 má své další oběti. Ty ale tentokrát nemá na svědomí těžko kontrolovatelná nemoc, ale konkrétní lidé. Nenávistné projevy vůči lidem s asijskými kořeny mají formu nadávek i násilných fyzických útoků. Přitom by se jim dalo předcházet.
Během závažných krizí, teroristických útoků a katastrof roste počet nenávistných útoků vůči minoritám či imigrantům. Ani pandemie koronaviru bohužel není výjimkou. O obětech násilí z nenávisti máme zprávy už od začátku zdravotní krize. Po roce od jejího vypuknutí však začínají být čísla alarmující.
Organizace Stop AAPI Hate hlásí za 11 měsíců od března loňského roku téměř 3 800 incidentů z nenávisti mířených proti Američanům s asijskými kořeny. Experti však odhadují, že se jedná jen o zlomek skutečných případů. Čínské restaurace zaznamenaly zásadní odliv návštěvníků. Mnozí napadení byli vystaveni vulgárním nadávkám, další čelili fyzickému napadení včetně pokusů o zapálení a ty nejtragičtější případy skončily smrtí.
Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.
Spojené státy ale nejsou jedinou společností, kde se ve spojitosti se šířením nemoci covid-19 rozmáhá nenávist. Incidenty můžeme nalézt téměř všude na světě od Káhiry přes Izrael, Německo až po Vietnam. Všechny tyto případy mají společného jmenovatele. Spojování nemoci s konkrétní zemí. Každý z nás slyšel výraz čínská chřipka. Ve Spojených státech ho masivně nadužíval Donald Trump. Jeho projevy a tweety se hemžily i výrazy jako kung flu (flu znamený anglicky chřipka).
I v Česku jsme však mohli zaznamenat mnoho výrazných postav veřejného života, které se neštítili pojmu čínský virus. V březnu 2020 bývalý předseda TOP 09 Kalousek dokonce vyzýval veřejnost na Twitteru: „Pojďme všichni té potvoře přestat říkat covid-19 a pojďme ji nazývat pravdivě a srozumitelně čínská chřipka. Bylo by vůči Číně nespravedlivé, kdyby dějiny zapomněly na to, kdo ji celému světu daroval.“ Spojení čínská nemoc zaznívalo v České televizi i v dalších médiích, poslední dobou naštěstí z veřejného prostoru spíš mizí.
Slova mají zásadní sílu, proto je potřeba je pečlivě volit, to jsme se snad naučili už během holocaustu. Že spojení čínský virus stigmatizuje Číňany a má rasistický základ, je celkem zřejmé. Kritizovat vládní představitele Číny za to, jak se postavili k začátku pandemie, za to, jak tajili informace a přispěli značnou měrou k tomu, v jaké situaci teď svět je, můžeme i bez toho, abychom vyvolávali nepokoje a lynče. Obzvlášť bez toho, že Čínu vidíme jako autoritářský režim, jehož obyvatelé jsou oběťmi onoho uspořádání a mají jen minimální vliv na volbu vládní garnitury, nelze rozumět tomu, jak může někdo chtít celý problém svádět na Číňany jako národ.
Nemoci byly dlouhá léta označovány podle míst původu nebo masivního rozšíření. Známe španělskou chřipku, i když ta přímo se Španělskem ve skutečnosti neměla moc společného, stejně jako nemoc zika, pojmenovaná podle lesu v Ugandě. Ebola má své jméno podle řeky v Demokratické republice Kongo.
V roce 2015 však Světová zdravotnická organizace vydala nové předpisy k označování nemocí. V nich výslovně apeluje na ukončení praxe, kdy jsou v názvu nemoci používány geografické oblasti. Podle WHO takový postup totiž vede k šíření stigmatu, strachu a hněvu vůči obyvatelům některých regionů. I přesto se v roce 2021 české novinové články hemží výrazy jako britská, jihoafrická nebo brazilská mutace.
Čtěte také
Abychom pandemii zvládli s co nejmenšími dopady, potřebujeme podporovat sounáležitost, solidaritu a pomáhat těm, kteří se ocitají na pokraji psychických sil i ve finančních problémech. Co skutečně nepotřebujeme, je hledat univerzálního viníka, na kterém si společnost vybije vztek. Přestaňme prosím používat regionální značení mutací dřív, než se nenávist rozšíří i na Afričany a Brazilce. Jak by se nám líbilo, kdyby se začalo ve světě mluvit o české zabijácké mutaci? Nakročeno k tomu, aby vznikla, máme.
Asiaté nemohou za covid-19 a naši nenávist si nezaslouží. A proč se nám může vymstít používání geografických názvů nemocí? Poslechněte si komentář Johanny Nejedlové.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.