Co když se na něco nabodne? Obsedantně-kompulzivním rodičům se vnucují strašlivé myšlenky o dětech

4. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy úzkost - stres - OCD

Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD) je nečastější duševní porucha u lidí hned po depresi. Během pandemie koronaviru se přitom riziko vzniku úzkostné poruchy u Čechů zvyšuje podle výzkumu Národního ústavu pro duševní zdraví až dvakrát. 

OCD je přitom oproti depresi mnoha lidem stále velkou neznámou a ti, kteří jí trpí, o tom často dlouho nevědí, v průměru se dostávají k psychiatrovi a na psychoterapii až po třinácti letech od vzniku onemocnění. U rodičů s OCD přitom hrozí, že mohou ovlivnit vznik poruchy i u svých dětí.

Tato duševní porucha má mnoho forem. Typické ale bývá, že se člověku přes veškerou jeho vůli neustále vnucují představy, které v něm vyvolávají úzkost a stres. V některých případech to dokonce mohou být myšlenky na to, že člověk svému dítěti ublíží, ať sexuálně, nebo násilným útokem.

Psychoterapeutka Lucie Bělohlávková, vedoucí Psychoterapeutického centra Řipská, vysvětluje, že tito lidé přitom ve skutečnosti svým dětem neublíží a ani to nemají v úmyslu, jen se jim podobné věci neustále honí hlavou. „U jednoho mého pacienta, kterému se narodil syn, tak permanentně naskakovala myšlenka ‚vytrhám střeva Pepíčkovi‘. V terapii jsem jasně viděla, jak je z toho nešťastný.“

Otec a syn

Lucie Bělohlávková použila terapeutickou metodu s použitím poslechu těchto hrůzných myšlenek natočených do smyčky, kterou si nešťastný otec musel pouštět při přebalování dítěte a přitom nereagovat žádným nutkavým chováním. Nakonec se v tomto případě podařilo „vyhnat čerta ďáblem“ a u otce došlo k výraznému zlepšení stavu. 

Velmi častou formou OCD je nutnost kontrolovat, zda je všechno v pořádku, okna jsou zavřená, dveře zamčené, sporák vypnutý, nikde neleží nic nebezpečného. I po kontrole ale člověk s OCD cítí nutkání kontrolovat to vše pro jistotu ještě jednou. A pak zase znovu. 

Tím trpí i Václav, který se kvůli OCD někdy bojí o svého malého syna. „Věčně mě pronásleduje představa, že na něj něco spadne nebo se na něco napíchne. Proto stále kontroluji předměty v kuchyni, jestli je všechno na svém místě.“

Čtěte také

Další velmi častou formou OCD je obava před znečištěním a nákazou. Takto nemocní lidé si například velice často myjí ruce, často tak pečlivě, až si na nich naprosto zničí kůži. Podobný problém má i Věra, která se kvůli nesnesitelné úzkosti chodí sprchovat až desetkrát denně. „Mám to proto, že jsem byla mnoho let zneužívaná, a mám proto často pocit špíny, když se vysprchuji, tak to na chvíli přejde,“ vysvětluje. Letos se jí v souvislosti s epidemií koronaviru mezi kompulzivní projevy nemoci přidalo také nutkavé časté dezinfikování rukou.

Václav i Věra jsou přesvědčení, že rodiče, které trápí psychická porucha, o tom musí se svými dětmi mluvit otevřeně. „Rodiče by to měli dětem říct, aby je vnímalo opravdu takové, jací jsou,“ říká Václav přesvědčeně. 

Jak na sobě poznat první známky projevů OCD? Jak pomoci blízkým, kteří touto poruchou trpí? A jak na své dítě své psychické problémy nepřenášet? Na to odpovídá pořad Houpačky, poslechněte si ho celý ze záznamu!  

autor: Dalibor Zíta
Spustit audio