CzechTek 2003
Na 40 000 lidí se sešlo během víkendu na desátém ročníku největší české technoparty "CzechTek 2003". Soundsystémy budou v Ledkově u Kopidlna podle všeho dunět až do 3. srpna.
Celá akce probíhá vcelku pokojně, na místě hraje několik desítek DJs, obsluhujících své soundsystémy, které vytvářejí neodmyslitelnou dunivou atmosféru. Kam oko dohlédlo, všude kolem jsou postaveny tisíce a tisíce stanů a jiných přístřešků obklopených bezpočtem mladých lidí podupávajících v rytmu. Účastníci byli velmi spokojeni, protože si mohli vybrat přesně ten druh techna, na který měli právě chuť, a to v podstatě nepřetržitě, protože hudební produkce prakticky nikdy neustávala. V noci byla ještě doplněna ohromujícími světelnými efekty. Nechyběl zde samozřejmě ani alkohol a drogy, které ještě viditelně umocňovaly zážitky některých technotanečníků.
Pokud jste měli zájem o doprovodný program, i ten se tu našel. Mohli jste si zde zakoupit některou z piercingových ozdob a nechat si jí propíchnout ucho, nos, či jinou část svého těla. Možnost občerstvení byla různorodá, od buřtů, grilovaného masa až po vegetariánské speciality, které jste mohli spláchnout hektolitry piva všech možných značek. Šanci k poklidnějšímu hovoru s technopřítelem jste měli v improvizované čajovně. V místě konání se nacházel i rybník, který někteří odvážlivci využili ke koupání, i když kvalita jeho vody nebyla nejlepší.
Pro vyznavače tohoto životního stylu to byl prostě ráj na zemi.
Ne už tak pro obyvatele z okolí. V o trošku vzdálenějším Kopidlně jsem se setkala ještě s celkem tolerantními názory ("...když nebudou dělat násilnosti, nevadí nám to..."). Ovšem přímo obyvatelé Ledkova neměli z této párty vůbec radost. V osadě je jedna pumpa na pitnou vodu, kterou používají všichni místní obyvatelé k vlastní potřebě. Ta byla už během soboty úplně prázdná. Takže nejen že žíznili tanečníci, ale například i sedmdesátiletí manželé, kteří nemají automobil, aby si mohli zajet do Kopidlna vodu zakoupit. Také si nám stěžovali, že mají úplně vypleněné zahrádky, jsou bez úrody (kedlubny, mrkve, jablka...). A pokud si představíte, že oni, ač nejsou žádnými příznivci techna, ho slyší (a cítí) dvacet čtyři hodin denně, moc se jim nebudete divit, že nadávají...
Pozemek, na kterém akce probíhá, je majetkem města Kopidlna, které ho poskytuje soukromému zemědělci panu Antošovi, a ten jej bez povolení pronajal organizátorům technopárty (společnost Primano s. r. o.). To vidí starostka města Hana Slavíčková jako zásadní problém, protože toto místo má sloužit výhradně k zemědělským účelům, rozhodně ne ke komerčním.
Chtěla jsem si udělat o technopárty ucelený obrázek, snažila jsem se dopátrat pořadatelů, leč marně. Všichni dýdžejové a tvůrci programu, se kterými jsem mluvila, přijeli z vlastní iniciativy, nikdo je nezval. Nikdo ani nevěděl, kdo to vlastně pořádá. Nakonec jsem našla LC sound system a jejich zástupce mi v hádankách sdělil, že vlastně oni jsou ti, kdo tuto akci jakýmsi způsobem rozjeli, nicméně vzhledem k tomu, že nežiji životním stylem techna, nikdy nepotkám právě ty, kdo tuto akci uspořádali (např. "docenta").
Několik postřehů na závěr:
Podle tiskové mluvčí policie v Kopidlnu byla tato párty normální povolenou akcí, protože byla včas ohlášena a konala se na řádně pronajatém pozemku.
Našla jsem asi deset záchodů na celou párty (cca 40 000 lidí).
Nedostatek vody ovládal celou akci.
Na celou technopárty dohlížel pouze jeden hasičský vůz a dvě policejní hlídky.
Přestože mi účastníci párty tvrdili, že drogy na této akci vůbec nejsou, byly mi několikrát nabídnuty, aniž bych se po nich ptala.
Účastníci technopárty jakoby se něčeho báli, asi devět z deseti mi odmítlo cokoli říci na mikrofon.
Všichni mluví o životním stylu techna, ale nikdo mi nebyl schopen říci, v čem tento styl spočívá...
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.