„Děs pochází z lidí.“ O folk hororu s Jiřím Špičákem

Folk horor coby termín nemá jednoznačně vymezený obsah. Ti, kteří tento pojem v různých významech užívají, se však na základních dílech tohoto žánru vesměs shodují. Jsou jimi britské hororové filmy konce 60. a začátku 70. let. „Obecně ten folkhororový kánon, ten úplně nejužší, obsahuje jenom tři filmy. Je to The Wicker Man, který je do češtiny překládaný jako Rituál, potom The Blood on Satan’s Claw – Krev na satanově spáru – a Wichfinder General – Lovci čarodějnic,“ vyjmenovává kultovní trojici Jiří Špičák. Jako typické prvky, které tyto filmy sdílejí, uvádí krajinu, od okolního světa odříznutou komunitu, která praktikuje své vlastní rituály navazující na pohanskou náboženskou tradici, a také konflikt s křesťanstvím.

Čtěte také

Úkryt v anglickém folk hororu hledali Led Zeppelin, Radiohead i Pulp

Zajímavou skutečností je fakt, že mnoho filmů, které jsou řazeny k žánru folk hororu, si vystačí bez nadpřirozených sil. Příkladem může být americký film Vesnice z roku 2004. Na vesnici, o které snímek pojednává, několikrát za rok působí neznámá síla. „Vesnická komunita se musí semknout. Hlavní hrdinka v půlce filmu ale zjistí, že sami představení vesnice se oblékají za monstra, aby udrželi pořádek ve vlastní komunitě. To znamená, že oni si tu sílu, která ohrožuje vesnici, musí dělat sami, aby tím způsobem dosáhli nějakého řádu ve vlastní komunitě. Jde o motiv, že žádný paranormální jev ani žádná velká mystéria se nedějí,“ vysvětluje poodhalením děje filmu Vesnice Jiří Špičák.

Čtěte také

Vrací se folk horor? Nesvatá trojice žánru ukazuje novým podivnostem cestu

A jak do tradice folk hororu zapadá letošní film Slunovrat? „Já si myslím, že je to film, který se výrazně liší od těch kanonických filmů v tom, že je vizuálně perfektní. Ty filmy, které vycházely třeba z tradice Hammer Studios, z béčkových hororů, nebyly žádné velkofilmy. Často v nich nebyl fokus na výraznou vizualitu. Slunovrat od režiséra Ari Astera je film vizuálně vypiplaný,“ zmiňuje hlavní rozdíl Jiří Špičák a přidává své hodnocení. „Mně se ten film hrozně líbil, ale nemyslím si, že je to film, který by fungoval nějakým výrazným filmovým způsobem, ve smyslu, že by měl nějakou překvapivou naraci. Pro mě je to hodně vizuální film. Takové to mystérium, moment, že nevíme, co se děje, jsem z filmu ale úplně necítil. Paradoxně v těch starých béčkových filmech ten moment překvapení a tajemna je daleko silnější.“