Deska týdne: Steve Mason – vzpouru a moc bratřím!

Název desky Monkey Minds in The Devil´s Time odkazuje k buddhistickému rčení o neklidné mysli, která permanentně ztrácí koncentraci a těká od jedné věci ke druhé – jak výstižná metafora digitálního věku, v němž jsou poruchy pozornosti integrální součástí každodenního života. Masonovo koncepční album má ale podstatně širší tematický záběr – na ploše necelé hodiny se nám (kromě skvěle vystavěných písniček a funkčních intermezz) dostane mnoha privátních i politických komentářů, filosofických i básnivých úvah, které nikdy nepostrádají hloubku či satirický osten. A od kterých se nemůžeme odtrhnout.

Lehce apokalyptický a přitom burcující tón desky ustavuje už samotný úvod, který obstarává recitativ z Dantova Pekla – vhodná „předmluva“ k nahrávce, na níž nejde o nic menšího, než o zkoumání podstaty lidského charakteru, odpovědnosti člověka ke společnosti a jeho schopnosti se změnit. Mason přitom nesází na patos – jeho hudební vize je spíš podmanivě snová, poetická, s příležitostnými psychedelickými akcenty. Napětí tu totiž roste z kombinace zdánlivě konzervativní, a přitom stylově pestré hudby a temného, angažovaného obsahu textů.

Je až s podivem, jak kompaktní tvar dokázal Mason vytesat ze spojení baladických popových songů s prvky acid jazzu i funku, nápaditých instrumentálních skečů, ozvuků hiphopu a obskurními samply protkaných dubových meziher. Každá jednotlivá skladba dokazuje, jak talentovaný a přesvědčivý je Mason songwriter (nemluvě o jeho nezaměnitelně naléhavém vokálním projevu): melodicky výrazné skladby jako gospelová Lonely nebo drtivě melancholická Seen It All Before patří k jeho dosavadním kariérním vrcholům.

Steve Mason – Monkey Minds In The Devil’s Time |foto: Double Six Recordings

Specifickým místem je pak singl Fight Them Back, jehož relaxovaná hudební poloha skvěle kontrastuje s radikální výzvou v refrénu („You get up and fight them back/a fist a boot and a baseball bat“) a závěrečným samplem Tonyho Blaira, který v něm označuje Lybii nikoli za zemi, jež potřebuje naši pomoc, nýbrž za potenciální zlatý důl.

Steve Mason, pacifista i revolucionář, socialista a anti-monarchista, jakkoli chcete; ale především člověk se silným sociálním cítěním, který zlo dnešního světa vidí a nebojí se ho výstižně a přitom múzicky pojmenovat (a nejde jen o korporace, nespravedlivý finanční systém nebo establishment, kteří podle autora dohromady lidstvo vzdalují podstatným prožitkům a jeho přirozenosti). Jeho Monkey Minds in The Devil´s Time je famózní album – duchaplné, odvážné, inspirativní; o co nevtíravější, o to důležitější.

Přečtěte si i celou recenzi Masonova majstrštyku od Pavla Zelinky: „Co desku nejvíce zdobí, je, s jakou nenuceností se posluchači zažere pod kůži. O tom, že se na hudební scéně pohybuje spousta workoholiků, kteří sypou skladby z rukávu na počkání, není třeba pochybovat. U Stevea je ale v letošním roce zcela jasné, že nejen má tento Skot co říci, ale navíc má talent celý příběh zabalit do barevného obalu, který nekřičí přeplácaností, ale naopak až geniální intuicí.“