Duchovnost za dveřmi vězeňských cel. Náboženství přináší do věznic něco úplně jiného

2. prosinec 2019

Kdo jsou vězeňští kaplani a co je náplní jejich práce? Jak ovlivňuje podobu náboženství extrémní prostředí věznic a co znamená náboženství pro vězně? Na to jsme se ptali religionistky ze Sociologického ústavu Akademie věd Andrey Beláňové a hlavního kaplana Vězeňské služby Pavla Kočnara.

Podle Pavla Kočnara by měla být vězeňská kaple především jakousi oázou, kam je možné z běžného vězeňského provozu vystoupit. To potvrzuje i Andrea Beláňová, která chápe náboženství ve věznicích jako do jisté míry cizorodý prvek, v čemž ovšem může být i jeho síla. „Vězení je totální instituce. Všechna činnost zde podléhá jedné autoritě a s lidmi je zacházeno spíš jako se souborem jednotlivců, kteří se musí podřizovat řádu. Náboženství si do toho prostředí nachází cestu poměrně složitě, na druhou stranu tam však přináší něco úplně jiného. Jiné přístupy, jiná privilegia, jiné zacházení,“ vysvětluje.

Andrea Beláňová a Pavel Kočnar

Pavel Kočnar popisuje i případy vězňů, kteří mají ke spiritualitě silný, ale svérázný vztah. „Někteří mají velmi vysoký náboženský talent vnímat biblický text a pamatovat si ho. Velmi rychle také odposlouchají rétoriku duchovního. Mají obrovskou schopnost to pak sami aplikovat v rámci vlastní skupiny, kterou se obklopí,“ popisuje případy charismatických náboženských osobností mezi vězni.

Jaké mají v České republice možnosti muslimští, židovští nebo buddhističtí vězni? Není duchovní služba ve věznicích příležitost pro náboženské skupiny zneužít těžké situace vězňů? A proč se Ježíš sám identifikuje v Novém zákoně s vězni? Poslouchejte celý pořad!

autoři: Jakub Ort , Dominik Čejka , Petr Wagner
Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.