Generace na rozcestí: Interrupce – tabu, nebo právo?

Severní Irsko: Přerušení těhotenství = bezmála tabu
Dnešní generace moderních mladých dívek a žen se na Západě do zakládání rodiny zpravidla moc nežene. Nečekané otěhotnění prakticky eliminuje antikoncepce a případnou poslední variantou bývá interrupce. I v 21. století se ale v Evropě najdou končiny, kde je umělé přerušení těhotenství bezmála tabu. I hájení práva žen na interrupci tam vyžaduje určitou míru osobní statečnosti. Klasickým příkladem je Severní Irsko, které ale tenhle týden zažilo převratnou událost. Otevřeli tam první soukromou kliniku, kde se budou provádět interrupce.

Katoličtí aktivisté protestující na jedné z hlavních belfastských tříd proti otevření interupční kliniky se se svým názorem nijak skrývat nemusejí. Když ale v Ulsteru chcete v některých kruzích otevřeně vystupovat na podporu práva na umělé přerušení těhotenství, měli byste si to pořádně rozmyslet. Je to jako v současném Německu mezi levicovými intelektuály hájit atomové elektrárny.

„I můj přítel je pro právo žen na volbu. Říkal mi, že se to téma snažil nadnést u svých přátel a u své rodiny. Dosáhl jedině toho, že se mu někteří kamarádi odcizili. Raději jsem proto byla opatrná. Moje rodina tady se mnou není a přátelé jsou tak pro mě důležití. Nechcete je ztratit kvůli něčemu, co je vlastně politické téma. Ale přijde chvíle, kdy prostě musíte s pravdou ven,“ vypráví mi mladá studentka belfastské univerzity Queen‘s Virginia Santiniová. O dívce italsko-anglického původu, která je mimochodem katolička, se dá s klidným srdcem říct, že je to skoro profesionální aktivistka. Stejně horlivě totiž bojuje za levicové ideály, propuštění Pussy Riot nebo práva Palestinců. „Moje matka se angažovala v kampani za povolení interrupcí v Itálii v 70. letech. Dokonce s kamarády okupovala univerzitu. Je prostě šílené, že musím v Ulsteru dělat něco, co se jinde dělo před 40 lety. Takže tady chodím a říkám, hej, proberte se, jste docela pozadu, tohle je prostě normální…“

Virginia Santiniová|foto:Jiří Hošek

Podle aktivistky ze sdružení Právo na volbu Goretti Horganové, je otevření belfastské interrupční kliniky obrovským symbolem a dokladem plíživé liberalizace celého irského ostrova.
Poslechněte si celou reportáž Jiřího Hoška o výbušnosti tématu umělého přerušení těhotenství v Severním Irsku.

Česko: Interrupce – více než ženské právo
Česká republika se s necelými 40 tisíci potratů ročně v postoji vůči nim řadí v Evropě k těm liberálnějším zemím. Počet potratů má u nás už několik let klesající tendenci, 60 % z celkového počtu pak tvoří interrupce, tedy umělé přerušení těhotenství. Česká benevolentnost vůči nim je podle socioložky Radky Dudové dána historickou zkušeností: „Už od těch 50. let to právo na interrupci tady bylo a ty ženy si zvykly. Co se změnilo po roce 1989, byl volný přístup k antikoncepci, takže to, že předtím interrupce hrála roli antikoncepce, tak to přestalo platit. A z interrupce se stal takový nástroj v případě selhání všeho ostatního.“

A pocit životního selhání si pamatuje i pětatřicetiletá Petra, která otěhotněla nečekaně a hodně brzo. „Měla jsem před maturitou, když jsem otěhotněla. Řešili jsme to s tehdejším klukem, s oběma rodinami a vyplynulo z toho, že víceméně jsem si zkazila budoucnost. Já jsem se po jedný krátký diskusi rozhodla, že chci dostudovat.“

Na své těhotenství se necítila ani dnes dvaatřicetiletá Anna, která před 4 lety věděla, že správně není ani její vztah ani neplánované početí. „Já jsem se k tomu snažila přistupovat s chladnou hlavou. Strašně jsem se bála. A pak mě to asi nějak bolelo, ale ono jak to nebylo správně a mně bylo tak špatně, tak to pro mě vlastně byla obrovská úleva.“

Obě mladé ženy odmítají svou životní zkušenost vnímat jako sobecké rozhodnutí a podle Petry pak její tehdejší nezodpovědnost nemá právo nikdo soudit.„Byla jsem nezodpovědná a rozhodně jsem na to nebyla sama, byli jsme na to dva. A váha toho rozhodnutí je na mně. Můj tehdejší kluk má děti, má rodinu a myslím, že si na to od té doby nevzpomněl. Já ale vím, že jsem byla na potratu. A tohle si ta žena prostě nese s sebou.“
Poslechněte si reportáž Zuzky Rejchové o českých ženách a jejich zkušenostech s interrupcí.