Geny vs. výchova. Proč se s léty více podobáme rodičům, i když nechceme?

Jsou naše vlastnosti, náš charakter, více zapsány v genech, nebo se je naučíme?

Asi vás zklamu, když řeknu, že obojí. Možná už je klišé neříkat geny versus prostředí, ale geny a prostředí. Prostředí reguluje expresi genů. Jinými slovy, geny jsou něco, co ovlivňuje všechny naše psychologické vlastnosti do určité míry. Některé více, některé méně. Poměr se může lišit.

Albert Kšiňan|foto:Jan Jaskmanický, Český rozhlas

A jak se to má s dědičností predispozic pro duševní onemocnění?

Mnoho z těch řekněme, pervazivních duševních onemocnění je dědičných. Můžeme uvést schizofrenii jako příklad závažného onemocnění, ta je silně dědičná. To znamená, že riziko, pokud jeden váš rodič má schizofrenii, se uvádí nějakých 13 %. Kdyby se náhodou stalo, že by schizofrenii měli oba rodiče, tak to je snad dokonce 50 %. Je velice dědičná a neexistuje prakticky žádná psychická nemoc, která nemá určitou míru dědičnosti. A tím se bavíme například také o alkoholismu nebo poruchách osobnosti. Hovoříme o dědičnosti a ta je značná.

Jak se to má s geny a s jejich projevy v čase? Lidé často hovoří o tom, že s pokračujícím věkem se poznávají ve svých rodičích, i když třeba nechtěli a šli kvůli tomu do psychoterapie.

Je to paradoxní. Než jsem do toho více pronikl, tak mi připadalo, že čím je člověk déle na světě, tak tím naopak by ten vliv prostředí měl být větší, že? Protože se kumuluje naše zkušenost. To znamená, že bychom měli být více ovlivněni zkušeností, kterou jsme nasbírali. Ale ono je to naopak. My jaksi dorůstáme do těch genů, čím jsme starší. Je to proto, že si prostředí vybíráme. Nenacházíme se náhodně v prostředích, ale vybíráme na základě toho, jaké jsou naše preference. Tím pádem interakce s prostředím ještě zesiluje genetický vliv, a proto my do těch genů takzvaně dorůstáme.

Rodiče známe jako dospělé lidi, kteří už v tomto bodě jsou. Najednou možná naše vlastnosti, které jsme zdědili, vycházejí více na povrch. Samozřejmě nemůžeme ani odmyslet vliv výchovy. Ta se může odrážet ve vzorcích, které jsme si zapamatovali a které potom znovu, možná bezmyšlenkovitě, uplatňujeme na své děti.

Čtěte také

Rodina je systém, který chce být v rovnováze. Metoda rodinných konstelací ji pomáhá hledat

Právě proč jsou sourozenci odlišní, když teoreticky mají stejné rodiče, stejné geny a vyrůstají ve stejném prostředí?

Je to zajímavé, že? Ačkoliv prostředí je dejme tomu konstantní, tak stejně se děti liší. Je to právě proto, že kombinace je genetická. Vzniká v okamžiku zplození. Je unikátní pro každé dítě. Vezměte si, že máte 23 párů chromozomů, celkem 46 chromozomů. Půlka je od otce a půlka je od matky. A v okamžiku, kdy se tvoří dítě, tak vždycky je tam šance 50 na 50, že předáte jeden chromozom nebo druhý, a to se děje třiadvacetkrát.

Poslechněte si celý rozhovor o vlivu genů, prostředí a dědičnosti psychologických vlastností.