Hergot!: Evangelium podle Jaroslava Foglara

Hošek zdůrazňuje, že do náboženských interpretací v oblastech, které se samy jako náboženské nechápou, je potřeba se pouštět pouze s velkou pokorou a nesahat k jednoduchým zkratkám. To, že má Foglarovo dílo rozměry, které lze chápat nábožensky, neznamená, že je možné je automaticky prohlašovat za náboženství. Přesto je podle podnětné těmto rozměrům věnovat pozornost.

Za stěžejní prvek posvátna u Foglara považuje Pavel Hošek setkání s krásou, které člověka zásadním způsobem mění. Je to jednak něco, co zažívají přímo postavy v knihách – a napínavé vyprávění se klidně zastaví, aby dalo prostor dlouhému popisu čisté krajiny, řeky zalité měsíčním světlem nebo tajemných uliček a průchodu – ale také sami čtenáři a čtenářky. Pavel Hošek přitom vychází z vlastní zkušenosti, kdy ve třinácti letech prošel při čtení Foglara zkušeností podobnou náboženskému obrácení: dosud šedivý a nezajímavý život náhle dostává barvy a stává se fascinujícím. Foglar v těchto souvislostech přitom o posvátnu píše zcela otevřeně.

Teolog a religionista Pavel Hošek |foto: Barbora Linková

Krása je u Foglara úzce spjata s dobrem. Člověk, který se setkal s krásou, už nemůže jednat jako dosud. I když lze Foglarovu dílu vytýkat jistý moralismus, někde snad až úsměvný, vnímá u něj Hošek velmi zásadní etické momenty. Za možná nejpodstatnější považuje Foglarův důraz na vzájemnost a společenství. Introvertní děti se pod Foglarovým vlivem vydávají za dobrodružstvím a zakládají přitom kluby a party, protože mnoho věcí, ke kterém své čtenáře a čtenářky Foglar vede, nemůže člověk dělat sám.

Zajímá vás víc? Pusťte si celý rozhovor v nejnovějším díle Hergotu!