Homosexualita vs. víra: Ester Janečková o smrti synovce

Pátrali jste po tom konkrétním důvodu, proč se to stalo? Vy jste už naznačila, že tam mohlo jít o sebepřijetí, asi každý homosexuál se s tím musí vyrovnat sám. Byly tam ale i jiné důvody, které vám možná sdělil v dopise na rozloučenou, nebo na které jste později přišli?
On tam opravdu psal o té společnosti. Že prostě nechce žít ve společnosti, která je tak netolerantní. Myslíme si, nebo já si myslím jednoznačně, že být věřícím gayem nebo lesbou je mnohem horší než nevěřícím, protože nevím jak vy, ale já prostě vnímám, že společnost není tolerantní tak, jak se staví, že tam jsou ještě veliký meze. A ještě konkrétně ve společnosti je mnohem míň tolerantní ta církevní společnost. A Filip, tím že žil na vesnici, tak vlastně jeho rodina chodila do vesnickýho kostela. On sám asi před dvěma lety řekl, že už chodit nechce, a rodiče ho nenutili.

Nicméně tam chodili dál a nějak neřešili to, že ten kněz, který tam byl, byl zrovna ten příklad velikýho homofoba, který i při kázání mluvil o tom, že registrovaný partnerství špatně, gayové špatně. Filip tam sice chodit přestal, ale myslíme si, že věděl, co se tam říká a tím, že tam ti rodiče chodili každý týden, tak to mohl vnímat, že tomu naslouchají, nebo že to tak vnímají. A tenhle kněz, bohužel, se pak projevil naprosto hrozně i na pohřbu. Vlastně nám všem otevřel oči a podal to konkrétní vysvětlení, co myslel Filip tím nepřijetím společnosti.

Můžete nějak popsat, jak proběhlo rozloučení s Filipem? Naznačila jste, že v klidu to nebylo…
On vlastně Filípkův strejda je katolický kněz, když Filípka našli na zahradě mrtvýho, tak po záchrance přijel on a dal mu poslední pomazání a velmi emotivně to taky prožíval a oni chtěli, aby ho Ivan pohřbil, udělal rozloučení s Filipem, což on říkal, že určitě, ale že se bojí, že to emočně neunese. Že by byl klidnější, kdyby tam byl i místní kněz. Ten tam byl. Na pohřbu měl nádherné kázání Ivan Havlíček, pak mluvil Tomáš Adámek z Logosu, pak mluvila jedna sestra Filípka, druhá, pak jsem tam říkala něco já. Pak se dvacet minut promítaly Filípkovy fotky a pouštěly se písničky, které mu vybrali sourozenci. A vlastně úplně na začátku se pouštěla písnička Same Love, kterou si Filípek vybral, to napsal v dopise. I tam citoval z té písničky „ I can't change even if I tried“.

A když už se to chýlilo ke konci, asi po dvou hodinách a měla se začít odnášet rakev, tak vystartoval místní farář a začal, že už nechtěl mluvit, ale že se musí ozvat na to, co tam povídal ten předseda gayů a že to rozhodně takhle není a že registrované partnerství je hrozný problém, a ať si lidi jsou homosexuálové, ale že se tak přece nemusí chovat. Obrátil se přímo na Tomáše Adámka a říkal: „Vy jste taky vzniknul ze spojení muže a ženy a co tady si jako vymýšlíte.“ Ale pak to ještě dospělo do další, horší fáze, kdy se ten kněz obrátil takhle na tu rakev, vedle které stál, a říkal: „Já Filípka taky znal a měl jsem ho rád a jsem si jistý, že on by s tím, co tady zaznělo, nesouhlasil.“ A to bylo jak bodnutí do srdce. Já jsem v tu chvíli vykřikla: „To vy jste ho zabil, vy a lidi, jako jste vy.“ Filípkovy sestry tam začaly vzlykat a řvát: „Vypadněte, mlčte.“

On pak utekl do zákristie a odešli jsme na hřbitov s rakví, kde to bylo samozřejmě hodně dojemný a těžký, a když jsme se vrátili do kostela pro kytky a nějaké věci, tak jsme tam našli... protože sourozenci Filipa vytiskli text té písničky Same Love v angličtině i v češtině, aby lidi měli překlad. Bylo to rozdané po lavicích a všechny ty texty byly roztrhané na malé kousíčky.

Celý rozhovor si poslechněte v sobotu v pořadu Kvér od 22:00.