Jak vás ovlivnil rozvod rodičů? Každého se dotkne, ale nemusí ničit dospělé vztahy

Ovlivňuje rozpad rodiny naše budoucí vztahy?

Může, ale i nemusí. Velmi záleží na kontextu rozvodu, co se dělo před ním, během, po. Jak moc zátěžová situace to pro dítě byla? Během rozvodu se na něj často zapomíná, na jeho prožívání. Rodiče jsou v konfliktu, ve svých zraněních vůči sobě navzájem, a trochu zapomínají na to, jak se potomek cítí.

Když se to neošetří, tak se mohou objevit různé obtíže, které si dítě může zafixovat a může je přenášet dál. Třeba různé strachy. Jestli je pro něj bezpečné s někým být nebo jestli umí řešit konflikty. To se učí od rodičů. Je fajn, když naopak dostane podporu a provázení rozvodem. Existuje možnost pro dítě i rodiče, aby situaci zpracovali. Záleží, jak rodiče spolu komunikují, jestli vedou bitvu nebo se dohodnou. Už sice nejsou partneři nebo se nemilují, ale třeba zvládají komunikaci i nadále.

Takže i rozpadem nebo rozvodem a s dětmi lze projít, řekněme, hůře a lépe, nebo dokonce i nějakým dobrým způsobem?

Čtěte také

Bodná rána, která není vidět, ale způsobuje škody. Psychiatr Pöthe o traumatu

Já bych řekla hůře nebo lépe. Dobrým způsobem… Tam bych byla opatrná, protože vždy to bude mít dítě nějaký dopad. Jemu se rozpadne svět. Rodiče často přemýšlí v kontextu partnerského vztahu a někdy míň přemýšlejí o tom, že dítě má s druhým rodičem jiný vztah. Když to řeknu ošklivě, zbavili se partnera, se kterým už nechtějí být. Ale pro dítě je to situace, kdy rodina není dohromady a už nikdy nebude. A to i přes to, že se partneři dohodnou a vytvoří hezké prostředí. Znám mnoho případů, kde se rodiče dohodnou a tráví spolu Vánoce, jezdí na dovolenou, zvládnou komunikaci. To může být pro dítě velmi podpůrné.

Jak to tedy může ovlivnit naše vztahy v dospělosti? Dokážu si představit, že někdo úplně zanevře na partnerské vztahy nebo chce rozvod rodičů ve svém životě opravit.

Může to být obojí. Naše schopnost mít vztahy nevychází jenom z konfliktní rodinné situace a z rozpadu. Tvoří se daleko dřív, v dětství. Je důležité, jaké vztahy máme s rodiči nebo s každým z rodičů. Je dítě dostatečně milované, podporované, cítí se bezpečně?

Proč se u dětí často objevují pocity viny za rozpad vztahu rodičů?

Dítě si snaží vysvětlit, co se děje, co se stalo, proč se to stalo. Opět záleží na celém kontextu rozpadu rodiny. Dítě si může říkat: „kdybych zlobilo míň, tak možná by se rodiče nerozvedli, kdybych se líp se učilo, možná málo poslouchám“.

Záleží na vývojovém období a jak tomu v daném období rozumí. Když je dítě starší, tak tomu rozumí třeba trochu více, ale zároveň to neznamená, že to je méně zraňující. A taky záleží na tom, co slyší. Jestli na sebe rodiče křičeli a tatínek byl „strašnej a hroznej“ a tak podobně. Dítě to může vztáhnout na sebe. Když je hrozný táta, tak já jsem taky, protože jsem částí z táty.

Poslechněte si celý rozhovor o tom, jak rozpad rodiny ovlivňuje vztahy dětí v dospělosti.