Jedinou kopii alba Wu-Tang Clanu vystaví australské muzeum. Zájemcům umožní i omezený poslech tracků

Benefity čekají na ty, kteří v dánské metropoli zvolí pro přepravu místo auta kolo nebo městskou hromadnou dopravu. Zapojit se mohou také například do sběru odpadků v městských parcích, píše britský server The Guardian. Jako odměnu dostanou kávu zdarma do vlastního kelímku, vychutnat si mohou také koktejl ve střešním baru nebo strávit čas v městském lyžařském areálu.

„Místo toho, aby byl cestovní ruch zátěží pro životní prostředí, musíme zajistit jeho pozitivní proměnu,“ řekl Mikkel Aarø-Hansen z turistického sdružení Wonderful Copenhagen. Dodal, že začlenění prvků takzvané zážitkové ekonomiky také podporuje pozitivní vztahy mezi turisty a místními.

CopenPay potrvá jako pilotní projekt do 11. srpna a teoreticky by se později mohl opakovat a rozšířit. V budoucnu by mohli být podobně odměňováni návštěvníci, kteří se do Kodaně dostanou vlakem místo letadla.

Záběry z výstupu byly zveřejněny na účtu @dedelate, který na Instagramu sleduje více než 227 000 lidí. Předpokládá se, že se mladík ukryl v katedrále před zavřením. Jeho komplic pak výstup na kupoli natočil zvenčí katedrály a zřejmě také zachytil protagonistu, jak prchá z budovy. Teenagera zatím nikdo oficiálně neidentifikoval, ale podle zpráv v italském tisku jde o sedmnáctiletého mladíka z Lombardie. Je známý už z dřívějška podobnými selfie výzvami. V květnu byl obviněn za podobný incident v milánské katedrále. Kaskadérské kousky natočil také na střeše divadla Ariston v San Remu, kde se každoročně koná hudební festival.

„Dozvěděli jsme se o neoprávněném vstupu do Brunelleschiho kopule,“ řekl deníku La Nazione Luca Bagnoli, prezident Opery di Santa Maria del Fiore. „Florentský dóm je posvátné místo, které je zapsáno na seznamu světového dědictví. Pro některé je však bohužel také hřištěm, a to je smutné. O zbytek se postarají příslušné orgány,“ dodal.

Fabiola Minoletti, místopředsedkyně výboru milánských obyvatel, řekla deníku Il Giorno: „Dede pokračuje ve svých činech. Proč nedokážeme tyto lidi s arogantním přístupem zkrotit? Nejenže pokaždé riskuje svůj život, ale jeho kousky by mohly inspirovat k napodobování.“

Jeden ze sledujících Dedeho například nedávno vyzval, aby vylezl na vrchol baziliky svatého Petra ve Vatikánu.

Dvě robotická vozidla se ponoří na dno oceánu, aby pořídila miliony fotografií s vysokým rozlišením a vytvořila 3D model všech trosek. „Chceme si vrak prohlédnout s takovou jasností a přesností, jaké ještě nikdo nedosáhl,“ vysvětlil spoluvedoucí expedice David Gallo.

Na světě je asi jen málo lidí, kteří by neznali příběh údajně nepotopitelného Titaniku. O jeho srážce s ledovcem a ztroskotání existuje nespočet knih, filmů a dokumentů. Ale přestože je místo vraku od jeho objevení v roce 1985 předmětem opakovaného zkoumání, stále neexistuje podrobná mapa vraku. Některé části jsou prozkoumané jen zběžně.

Tým chce prozkoumat stav některých známých objektů, například velkého kotle, který se vysypal, když se luxusní parník rozlomil napůl. Expedice bude také hledat předměty zaznamenané při předchozích pátráních.

„Pro mě jsou nejzajímavější věci cestujících, zejména jejich zavazadla,“ řekla Tomasina Ray, která spravuje sbírku artefaktů z Titaniku. „Právě osobní věci cestujících pomáhají dokreslit jejich příběhy,“ dodává.

Je to už devátá návštěva společnosti RMS Titanic na místě vraku. Firma v posledních letech vyvolala kontroverze svým přáním pokusit se vyzdvihnout část rádiového zařízení Marconi, které v noci potopení vysílalo nouzové volání.

Pro mnohé je Titanic hrobem patnácti set lidí, kteří té noci v roce 1912 zahynuli. Nikdo by se ho proto neměl dotýkat. „Chápeme to a rozumíme tomu,“ říká výzkumný pracovník společnosti James Penca. „Potápíme se k Titaniku, abychom se z něj dozvěděli co nejvíce, a jak se sluší na každé archeologické naleziště, děláme to s maximální úctou,“ dodává. Ale nechat ho na pokoji, nechat jeho pasažéry a posádku jen tak zmizet v propadlišti dějin –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ to by podle něj byla největší tragédie ze všech.

Moč a pot se již běžně recyklují na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Je ale potřeba vytvořit podobný systém pro astronauty na expedici. „Astronauti mají v současné době k dispozici pouze jeden litr vody v pitném vaku ve skafandru,“ říká Sofia Etlinová, výzkumná pracovnice na Cornellově univerzitě a spoluautorka prototypu. „To je nedostatečné pro plánované delší výstupy na Měsíc, které mohou trvat 10 hodin, a v případě nouze dokonce až 24 hodin,“ dodává.

Dlouhodobě se také objevují stížnosti na současné řešení – dnes používaný tzv. oděv s maximální absorpční schopností (MAG), je v podstatě plena pro dospělé. Oděv je údajně náchylný k protékání, nepohodlný a nehygienický, což některé astronauty přimělo omezit příjem jídla a pití před výstupem do vesmíru a další si stěžovali na infekce močových cest.

„Je běžné, že MAG protéká,“ dodala Etlinová. „Astronauti mluví o tom, že v určitém okamžiku už nepoznají, jestli je to moč, nebo pot. Říkají si, ano, jsem astronaut a tohle je břemeno, které musím nést.“ Podle ní je ale nepravděpodobné, že budoucí komerční astronauti budou zaujímat takový stoický postoj.

Navržený systém se skládá ze sběrné nádobky z tvarovaného silikonu, která se přizpůsobí genitáliím a má různý tvar a velikost pro ženy a muže.  Je umístěný ve spodním prádle z několika vrstev pružné tkaniny.

NASA připravuje misi Artemis III v roce 2026. Jejím cílem je vysadit posádku na jižním pólu Měsíce. Do roku 2030 chce uskutečnit také misi s posádkou na Mars. Důležitou součástí obou programů je právě nutnost žít a pracovat po delší dobu v terénu.

Do oblasti, která se nachází tři kilometry pod hladinou Tichého oceánu, se vydává asi 20 000 chobotnic, aby se zde pářily, vychovávaly mláďata a poté zemřely, uvádí web LADbible. Místo se nachází necelých 130 km západně od Monterey v Kalifornii a je známé jako „chobotnicová zahrada“. Poprvé ho podle serveru Vice objevila v roce 2018 expedice amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA).

Sondy v dané lokalitě zachytily téměř nadpozemský jev. Následně bylo zjištěno, že se jedná o třpyt kůže chobotnic seskupených podél svahů hlubokomořské sopky zvané Davidson Seamount. Podle týmu vedeného Jimem Barrym, vedoucím vědeckým pracovníkem Výzkumného ústavu akvária v Montereyském zálivu (MBARI), je místo plné samic, mrtvých těl, zranitelných vajíček a vylíhnutých mláďat.

Tým chobotnicovou zahradu zkoumal pomocí dálkově ovládaného přístroje. Během tří let se do oblasti ponořil čtrnáctkrát. Výzkumníci došli k závěru, že v této lokalitě je teplá voda, která urychluje růst embryí chobotnic a pomáhá udržet druh naživu. Samicím zde trvá asi 1,8 roku, než „vyvedou“ svá mláďata – tedy že je hlídají a pečují o ně, dokud se nevylíhnou –, což je mnohem rychlejší proces než v jiných oblastech, kde chobotnice žijí. Některým hlubokomořským chobotnicím přitom trvá více než čtyři roky, než zplodí potomky. Vědci se domnívají, že lokalizované hlubokomořské zdroje tepla mohou být pro chobotnice a další druhy přizpůsobené teplu zásadní. V rámci studie zveřejněné v časopise Science Advances zjistili, že teplá voda poskytuje druhu chobotnic Muusoctopus robustus metabolickou vzpruhu, která zkracuje dobu rozmnožování.

O hlubokomořských vodách ale stále nemáme dostatek informací. Jak napsal server Guardian, podle Barryho existují i další hlubokomořské líhně chobotnic, které doposud nebyly objeveny. A zatímco tato zahrada chobotnic je chráněna v rámci národní mořské rezervace Monterey Bay, další lokality mohou být ohroženy vlečnými sítěmi a hlubinnou těžbou.

Největší zásobárna vody byla nalezena v kvasaru, který je od Země vzdálený více než 12 miliard světelných let. Vodní masa obklopuje černou díru zvanou kvasar, což je jeden z nejjasnějších a nejbouřlivějších vesmírných objektů. Je poháněn obrovskou černou dírou, která pohlcuje okolní disk s plynem a prachem, při jehož absorbování kvasar vyzařuje obrovské množství energie. Píše to server Indy100.

Hmotnost objevené vodní páry je nejméně 140 bilionkrát větší než veškerá voda ve světových oceánech dohromady. Pozorování odhalila, že vodní rezervoár vznikl v době, kdy byl vesmír starý pouhých 1,6 miliardy let. Pro představu, vesmír je nyní starý téměř 14 miliard let. „Prostředí kolem tohoto kvasaru je unikátní tím, že vytváří obrovskou masu vody. Je to další důkaz toho, že voda se vyskytuje v celém vesmíru, a to i v nejstarších dobách,“ řekl Matt Bradford, vědec z Laboratoře proudového pohonu NASA (JPL). Objev vody není až takovým překvapením, pára je však důležitým stopovým plynem, který odhaluje povahu kvasaru. A přestože se voda objevuje v celé Mléčné dráze, je ve formě ledu, jak poznamenal server UNILAD Tech.

To znamená, že zabírá mnohem méně místa než ta, která se nachází v kvasaru. Tento konkrétní kvasar ukázal, že vodní pára je rozložena kolem černé díry v plynné oblasti o rozloze stovek světelných let (světelný rok je necelých 10 bilionů kilometrů). Její přítomnost naznačuje, že plyn je na astronomické poměry neobvykle teplý a hustý.

K objevu vodní masy došlo už v roce 2011, teď se k němu ale opět upíná pozornost. Příští rok by totiž měl být uveden do provozu teleskop, který by mohl přinést nové
poznatky ohledně vzdáleného vesmíru. Takzvaný Fred Young Submillimeter Telescope (FYST) se staví v rámci observatoře Chajnantor na severu Chile.

FYST s průměrem 6 metrů používá nové optické technologie a podle stránek observatoře a podle webu observatoře by měl být spuštěný v roce 2025.

Výrobci, značky a produktové řady nejsou ve studii výslovně jmenovány. Menstruační potřeby ale byly údajně zakoupeny ve Velké Británii, USA a Evropě. „Pokud je nám známo, jedná se o první práci, která se zabývá měřením kovů v tamponech. Znepokojující je, že jsme zjistili koncentrace všech testovaných kovů, včetně těch toxických, jako je arsen a olovo,“ uvedla hlavní autorka studie Jenni Shearston. Předchozí výzkumy rovněž zjistily, že vystavení se toxickým kovům, jako je olovo a arsen, je spojeno s celou řadou zdravotních potíží, včetně demence, neplodnosti, cukrovky, rakoviny nebo s poškozením orgánů jako játra, ledviny a mozek.

Vědci se domnívají, že kovy se do tamponů pravděpodobně dostávají různými způsoby během výroby. Některé z nich mohly být záměrně přidány během produkce jako součást pigmentu, bělidla, antibakteriálního prostředku nebo nějakého jiného procesu v továrně. Také samotná bavlna může absorbovat toxické kovy z vody, vzduchu, půdy nebo z okolních kontaminantů. Jak upozornil server Science Alert, dokonce i rostliny, z nichž se vyrábí bavlna, hedvábí nebo viskóza používané v absorpčních jádrech tamponů, mohou v půdě přijímat kovy z pesticidů, hnojiv a odpadních vod.

V současné době není jasné, zda nalezené kovy přispívají ke konkrétním zdravotním komplikacím. Vědci proto vyzývají k dalším studiím, aby problematice porozuměli a zjistili, kolik toxických kovů se z tamponů vstřebává do těla. „Opravdu doufám, že výrobci budou povinni testovat své výrobky na přítomnost kovů, zejména toxických. Mohlo by to vést k pozoruhodným výsledkům, kdyby k tomu veřejnost vyzvala nebo požadovala lepší označování tamponů a dalších menstruačních výrobků,“ uvedla doktorka Shearston.

Dobrovolníci prováděli úkony, jako na skutečné cestě na Mars. Mezitím tak došlo na údržbu habitatu, sběr vzorků nebo ovládání robotického náčiní. Cílem mise bylo zjistit, jak se skupina dokáže vypořádat s výzvami, kterým budou lidé na Marsu čelit. Posádka čelila stresovým faktorům stísněného prostředí, zpoždění komunikace a omezených zdrojů. Jedla trvanlivé potraviny i zeleninu, kterou si pěstovala během pobytu v izolaci.

NASA vyvíjí technologii, která umožní vyslat astronauty na rudou planetu už v roce 2030. Simulovaná cesta byla první ze tří plánovaných cest do habitatu v rámci mise NASA Crew Health and Performance Exploration Analog, neboli CHAPEA.

Mars Dune Alpha se nachází v Johnsonově vesmírném středisku NASA v Houstonu. Součástí stanoviště je pískoviště plné červeného písku, kde účastníci provádějí simulované „procházky po Marsu“. Stanoviště má vlastní ložnice, kuchyň a dvě koupelny. Podle NASA má také prostory pro lékařské ošetření, rekreaci, fitness a pracovní aktivity.

Nejpřímější verzí smrti z horka je hypertermie, neboli přehřátí organizmu. Její dvě formy jsou vyčerpání z horka a úpal. Mezi příznaky vyčerpání z horka patří závratě, žízeň, nevolnost a slabost, zatímco příznaky úpalu mohou zahrnovat zmatenost a ztrátu vědomí. Úpal obvykle nastává, když teplota tělesného jádra dosáhne zhruba 40 °C. Tělo nedokáže dlouho zvládat tak vysoké teploty a bez rychlého ochlazení začne selhávat.

Identifikace hypertermie má však své hranice. Ne každý, kdo onemocní v důsledku horka, je schopen vyhledat pomoc. Pokud někdo zemře sám doma nebo přes noc v parku, teplota jádra se sníží, než je jeho tělo nalezeno. Dalším problémem je, že se definice „úmrtí z horka“ liší napříč státy.

Představte si, že někdo dostane infarkt v horkém dni, říká Este Geraghtyová, vedoucí lékařka společnosti Esri. „Dostal ho proto, že bylo horko, nebo to byla náhoda, že zemřel v horkém dni?“ Odpověď není vždy snadné zjistit a mnohé instituce nemají prostředky nebo prostor se o to pokoušet. Výsledek je však stejný: na následky horka umírá stále více lidí.

Podle loni zveřejněné studie o úmrtnosti v nadměrných teplotách přispělo horko v létě 2022 v Evropě k přibližně 61 000 úmrtí. Extrémní vedra podle Bloombergu jen tak nezmizí. Rostoucí množství skleníkových plynů v atmosféře již oteplilo průměrnou teplotu na planetě přibližně o 1,2 °C ve srovnání s předindustriální érou a vlny veder jsou stále častější a intenzivnější. Díky této trajektorii je stále důležitější vnímat horko jako smrtelnou hrozbu.