Kabinet o remixu VI.: Primal Scream, Moloko i Saint Etienne

Carl Cox patřil v druhé půli 90. let mezi ikony britského houseu a techna. Bez diskuse nejznámějším remix v jeho diskografii má na svědomí (tehdy ještě dvojčlenný) projekt Hybrid. Skladba Phuture 2000 se nachází v originále na stejnojmenné desce z roku 1999 a ve stejném roce vyšla také na singlu, který už obsahoval skvělé přepracování od zmíněného britského dua. Tomu se podařilo z původního průměrného, nemastného neslaného progressive house tracku vytvořit epický, devítiminutový breakbeatový remix se slyšitelnými odkazy k tranceu a ambientu. Oficiální „porodní“ videoklip ostatně obsahuje zkrácenou verzi právě remixu od Hybrid, který se tak stal po právu daleko slavnějším než Coxův originál.

Kabinet Radia Wave si můžete poslechnout v našem Jukeboxu.

Norské duo Röyksopp už se v jednom z předchozích dílů remixového Kabinetu objevilo jak v roli remixovaného (Jamesem Zabielou), tak remixujícího (Kings Of Convenience), nicméně jejich verze skladby What Does It Feel Like původně od Felixe Da Housecata si své místo na výsluní zaslouží stejně tak dobře. Dvouapůlminutový originál vyšel v roce 2001 na desce Kittenz And Thee Glitz a o čtyři minuty delší remix od Röyksopp má s původní verzí společného opravdu málo.

Svein Berge a Torbjørn Brundtland změnili rychlý, drum’n’bassově nalámaný beat za chytlavý, houseový, zcela odstranili basovou linku a bez výrazné změny ponechali prakticky akorát vokál Miss Kittin. Opět tak dokázali, že mají cit pro remixérskou práci a že si dokážou s originálem opravdu vyhrát. Potvrzují to ostatně i mnohé mixované kompilace a DJské sety, kde se tahle skvěle vygradovaná pohádková verze od Röyksopp objevuje až do dnešních dnů.

Album No Protection (tedy Mad Professorem zdubované verze skladeb z desky Protection od Massive Attack) už v remixovém Kabinetu rovněž zaznělo, a chybět by tak neměla ani deska vzniknuvší velmi podobným způsobem a s velmi podobným, skvělým výsledkem. Jedná se o nahrávku Echo Dek neboli dubové remixy písní z alba Vanishing Point, které vyšly o pouhé čtyři měsíce po páté studiové řadovce Primal Scream. Postaral se o ně Adrian Sherwood, který přetvořil originály v silně psychedelické, experimentální, dubem nasáklé verze. Ty mají navíc úplně jiné názvy než originály, podobně jako je tomu právě u desky No Protection. Skladba Ju-87 je tak jedním ze dvou remixů tracku, který se na desce Vanishing Point jmenuje Stuka (tím druhým remixem je skladba Wise Blood, v níž je ke slyšení vysamplovaný vokál patřící jamajskému reggae hudebníkovi a rastafariánovi, který si říkal Prince Far I).

Primal Scream – Vanishing Point |foto: Creation Records

Jestliže o nejznámější remix některého z tracků Carla Coxe se postaral projekt Hybrid, v případě dua Moloko patří tenhle primát německému DJi Borisi Dlugoschovi. Tou skladbou je samozřejmě hit Sing It Back z desky I Am Not A Doctor, vyšlé v roce 1998, který právě v Dlugoschově „Musical Mixu“ válcoval na konci tisíciletí nejdříve kluby a potom i hitparády po celém světě. Moloko původně oslovili pro hlavní remix Todda Terryho díky tomu, jak se mu podařilo proslavit skladbu Missing od Everything But The Girl (která už v remixovém Kabinetu také zazněla).

S výsledkem ale nakonec nebyli spokojeni, a tak si coby hlavní remix prosadili epickou, devítiminutovou verzi právě od Borise Dlugosche, který původní zlámaný rytmus srovnal do houseového. Moloko se zalíbila natolik, že ji o dva roky později zařadili na závěr své další, třetí řadovky Things To Make And Do coby bonusový track. Ostatně i videoklip k téhle skladbě byl natočen k (samozřejmě zkrácené) verzi od německého producenta a DJe, který má do dnešního dne na svém kontě několik stovek remixů pro kapely napříč celou hudební scénou.

Jedním z nejbizarnějších remixů, které byly do dnešního dne stvořeny pro víceméně popovou kapelu, je bez diskuse ten od Autechre pro britské trio Saint Etienne. Originál skladby Like a Motorway se nachází na jejich třetí desce Tiger Bay z roku 1994 a ve stejném roce vyšel také coby druhý singl (po písni Pale Movie) s remixy od Davida Holmese nebo Dust Brothers (tak si na začátku 90. let říkali slavní The Chemical Brothers). Legendárním se nicméně stala verze s podtitulem „Skin Up, You’re Already Dead“ od warpovských Autechre, kteří prakticky použili jediný vokální sampl z originálu, který následně zakomponovali do v podstatě vlastního tracku.

Těžko říct, co si o tomhle „remixu“, který má k originálu opravdu na světelné roky daleko, tenkrát myslela sama kapela nebo její fanoušci, navyklí od Saint Etienne přeci jenom na trochu jiný hudební styl. Nicméně na druhou stranu je fakt, že to nebylo poprvé, a tedy nejspíš ani náhodou. Už o rok dříve se totiž o remixy skladeb Who Do You Think You Are a Hobart Paving (přejmenovaná na Your Head My Voice) postaral neméně nekompromisně další warpovský IDM veterán Aphex Twin. Druhý zmíněný remix se navíc také nachází na Aphexově dvoudiskové remixové kompilaci 26 Mixes For Cash, ze které už v jednom z předchozích remixových Kabinetů zněla skvělá verze skladby Heroes.

Underworld sice byli zastoupeni v pátém „selfremixérském“ dílu remixového Kabinetu, nicméně v jejich diskografii je samozřejmě nespočet dobrých remixů i od někoho jiného než jich samotných. Mezi ty nejlepší patří skladba Jumbo v bezmála devítiminutové atmosférické verzi od dvojice Rob Rives a François Kevorkian. Originál se nachází na slavné desce Beaucoup Fish z roku 1999 a coby singl vyšel ve stejném roce jako třetí v pořadí po skladbách Moaner a Push Upstairs. Na singlu se kromě remixu třeba od dua Jedi Knights (Mark Pritchard a Tom Middleton) nachází právě i tenhle epický, rychlejší remix od jinak celkem neznámého dua François Kevorkian & Rob Rives, které na svém kontě moc remixů nemá, nicméně ten s podtitulem „Main Dish“ by po právu neměl upadnout v zapomnění.

Playlist:
Carl Cox – Phuture 2000 (Hybrid Mix)
Felix Da Housecat – What Does It Feel Like? (Röyksopp Return To The Sun Remix)
Primal Scream – Ju-87
Moloko – Sing It Back (Boris Musical Mix)
Saint Etienne – Like A Motorway (Skin Up, You’re Already Dead)
Underworld – Jumbo (Rob Rives & François K Main Dish)