Každá sebevražda je úplně jiná, říkají autoři knihy Ti, kteří se rozhodli
Proč si člověk v určitém zlomovém okamžiku sáhne na život? Nová kniha etnoložky Aleny Lochmannové a soudního lékaře Miroslava Šafra zpracovává toto téma doposud nevídaně důkladným a poutavým způsobem. Oba autoři přišli v rámci Hergot!u povyprávět o práci, která začala už před 10 lety sběrem dopisů na rozloučenou.
„Postupem času nám materiál pod rukama začal bobtnat,“ vzpomíná Miroslav Šafr na momenty, kdy se záběr knihy začal rozšiřovat o další a další aspekty jevu. „Popravdě jsme nečekali, že to nakonec bude taková bichle.“
Originální je už samotné uspořádání knihy. Po zevrubném úvodu zasahujícím hluboko do historie nebo šokujícím stostránkovém bloku fotografické dokumentace kniha věnuje velký prostor rozhovorům s koronery, lékaři nebo policisty. Nejsilnější je ovšem finále. Právě dopisy na rozloučenou, pokaždé trochu jiné a originální, odhalují kromě rukopisu ovlivněného emocemi nebo pravopisnými zvláštnostmi i poslední úvahy těsně před hranicí smrti. Mezi nimi jsou i úvahy náboženské.
„Objevuje se myšlenka směřování za někým, kdo už zemřel. A nemusí to být nutně partner,“ vysvětluje Alena Lochmannová. „Setkáváme se také s odkazy na peklo v souvislosti s uvědomováním si viny plynoucí z dokonaného činu odchodu ze světa.“
Je sebevražda sobecká, jak se často říká? Panují i jiné předsudky ohledně tohoto jevu? Jak zařadit třeba protestní sebeoběť Jana Palacha nebo Jana Zajíce? Poslechněte si celý Hergot!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
