Kdo je hodný? Kdo je zlý? Nejlepší otázky jsou ty, jejichž odpovědi nenajdete na internetu
Do Houpaček přišla Barbora Fialová a Jiří Bartoník, nakladatelé a lektoři z platformy Pink Box, která seznamuje děti s filozofií. „Jde o otázky, na které neexistuje přesná odpověď, které si nezodpovíte hledáním na internetu,“ říká Jiří Bartoník. „Ze světa pohádek mě třeba napadá filozofická otázka, jestli byl vlk v Červené Karkulce hodný, nebo zlý. Na to se děti často ptají – jestli je někdo hodný, nebo zlý.“
Platforma Pink Box organizuje filozofické dílny orientované na různé otázky – jak spočítat krásu světa, co ve skutečnosti musíme nebo jak je to s otázkou „proč?". „Hledáme správné otázky. Aby se děti naučily nejen ptát, ale i poslouchat. Můžu mít totiž sebeskvělejší argument, ale když nenavazuje na toho, kdo mluvil přede mnou, debata se nikam nepohne,“ dává příklad Barbora Fialová.
„Proč tady jsem, proč je tohle větší, je tohle první, nebo druhé, proč něco nemůžu a proč něco musím? Dětská debata by se mohla promítat v poslanecké sněmovně. Z mých zkušeností bývá i na vyšší úrovni než debaty studentů na vysoké škole. Co do vyjadřování, podávání příkladů, analýzy i humoru,“ říká Jiří Bartoník. „Dobře vedená otázka vás odhaluje, a když jste starší, odhalit se nechcete,“ doplňuje.
„Některé děti se rozbrečí, když nám nestačí odpověď „nevím“. K čemu je dětem dobrá filozofie? Poslechněte si rozhovor o dětech a filozofii.
Související
-
Pocit identity je důležitý. Dětem říkáme, že je v pořádku ho řešit a klást otázky, popisuje lektorka
„Námitka dospělých k diskuzi o orientaci a genderu zní, že ‚je toho teď hodně'. Já si myslím, že toho bylo vždycky stejně. Jen se to potlačovalo,“ říká Kateřina Štiplová.
-
V komunikaci tříletého dítěte by už měla být nějaká slova, aspoň citoslovce, říká klinická logopedka
„První nápovědy, že něco není v pořádku, dostávají rodiče od pediatra kolem třetího roku. Někdy přicházejí až v pěti letech věku dítěte,“ říká logopedka Šárka Bocianová.
-
Hned jsme věděli, že je jiný. Budil se dvacetkrát za noc, byl pořád v pohybu, říká máma syna s ADHD
„Byl neustále bdělý, neustále v pohybu. Pro mě to znamenalo chronickou únavu a naprosté vyčerpání,“ říká Jana Martincová, máma čerstvě dospělého syna s ADHD.
