Když jsem odcházela po ambulantním porodu se synem v náruči, byla ze mě nepřemožitelná hrdinka
Lucie Havlová se rozhodla přivést na svět svého druhého syna ambulantně. Už několik hodin po porodu nemocnici spolu s ním opustila. „Cítila jsem se nepřemožitelná, jako hrdinka. Kráčela jsem kachní chůzí se synem v náruči chodbou, kterou mě před pár hodinami přivezli na vozíku, protože jsem nebyla sama schopná jít. A uznání jsem cítila i do personálu,“ vypráví Lucie.
Co Lucii k rozhodnutí o ambulantním porodu vedlo? „I když jsem měla po prvním porodu zaplacený nadstandard, v porodnici jsem se vůbec nedokázala zregenerovat. Kdykoli mi syn dal prostor si zdřímnout, do pokoje někdo přišel – zkontrolovat mě, zkontrolovat dítě, vytřít podlahu, zeptat se, jestli chci kojící čaj nebo jestli chci syna koupat,“ vyjmenovává Lucie.
Čtěte také
„Za čtyři dny se mi představila jedna asistentka, jediná řekla svoje jméno. Říkala jsem si, že si klidně může kdokoli vzít bílý plášť a přijít do porodnice, kde mu všechny matky ukážou prsa,“ směje se.
„Když jsme přijeli domů, byl tam můj starší syn. Vrhl se k miminku a nanosil mu svoje hračky. Byla tam moje sestra. Věděla jsem, že to tam spolu zvládnou, a šla jsem si v klidu lehnout. Další dny jsme pořád spali, byli jsme spolu. Měla jsem čas se věnovat staršímu synovi, cítila jsem se odpočatá,“ popisuje Lucie.
„U zdravotníků jsem se nesetkala s nikým, kdo by zpochybňoval moje rozhodnutí. Téma to bylo spíš pro rodinu.“ Poslechněte si Houpačky s Lucií Havlovou, která se rozhodla pro ambulantní porod svého syna.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
