Když jsem poprvé viděl, jak funguje rodina bez násilí, byl jsem v šoku, říká Radek Banga

2. březen 2022

„Jako děti jsme nikdy nevěděli, co se bude dít. Jestli otec jen přijde domů, pozvrací se a usne, nebo jestli bude agresivní a zbije nás i mámu. Jednou nás v zimě v noci vyhodil v pyžamech na ulici,“ vypráví umělec Radek Banga, který žil od narození až do doby, kdy v patnácti letech odešel z domu, s otcem násilníkem a alkoholikem. „Jako doživotní následek mám obrovský problémy se spánkem. Moje psychiatrička říká, že se podvědomě bojím usnout, protože čekám další útok,“ říká.

V magazínu Houpačky jsme se bavili o tom, jaké to je vyrůstat v nebezpečném a toxickém prostředí a co si z něj člověk odnáší do dospělosti. „Věděl jsem, že je to zlo, ale nemohl jsem nic dělat. Pamatuju si tu bezmoc. A taky když jediné, co znáte, je tohle, nemáte ani žádnou vizi, co by z vás mohlo jednou být. Domácí násilí překryje všechno, jako mrak, který udělá totální tmu,“ popisuje. „Já bych na základě svých zkušeností chtěl být dokonalý rodič. Vím, že to nepůjde, ale já chci být úplně nejlepší a nechci hlavně opakovat chyby svých rodičů,“ dodává.

Svoje zkušenosti a hlavně téma, jak se násilí předává mezi generacemi, zpracoval Radek v knize (Ne)pošli to dál. „Začal jsem se víc o historii naší rodiny zajímat. Je jasně vidět, jak se násilí jasně přenáší mezi generacemi. Praděda týral dědu, děda se choval brutálně k mému otci a ten zase terorizoval nás. Nejednou jsem prosil mámu, ať otce opustí, nebo že ho s bratry jednou v afektu zabijeme. Ale neodešla. Když jsem pak viděl, jak funguje rodina mojí ženy, kolik podpory a lásky v ní může být, byl jsem v šoku.“

„Strach není respekt,“ říká Radek Banga. Zažíval jako dítě pocit viny? Kdy a proč sebral odvahu o svém dětství mluvit? Poslechněte si Houpačky.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.