Klíč k určování ublížených agresorů. Co odhalila kampaň #MeToo

Je zarážející, kolik mužů – tedy především mužů – mělo potřebu reagovat na traumatické příběhy žen, které zažily sexuální obtěžování, zneužívání nebo znásilnění, některým z následujících způsobů:

1. O nic nejde, pisatelky jsou přecitlivělé a všechno si moc berou. Nic moc se jim dohromady nestalo, tak proč nemůžou prostě mlčet a jít dál?
2. Stejně si to vymyslely. Kdo by nakonec takovouhle šeredu chtěl vůbec osahávat? (Ano, to si nevymýšlím.)
3. Nevím, co máš za problém, kdybych tě někde potkal, sáhnul bych si taky. (Opět si nevymýšlím.)

Prolomit vlny: Patří zkušenosti se sexuálním obtěžováním na veřejnost? Jistěže ano

• Upravit
• Smazat

Aféra hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina má nečekané dopady – spustila globální diskusi o sexuálním obtěžování. Nedávné zjištění amerických médií, že spolumajitel megaúspěšných firem Miramax a The Weinstein Company desítky let obtěžoval a – podle výpovědí některých – také znásilňoval své mladé podřízené či herečky a modelky, inspirovalo další Weinsteinovy oběti k tomu, aby veřejně promluvily o své zkušenosti. Herečka Alyssia Milano pak záběr ze stále se rozrůstajícího počtu Weinsteinových obětí rozšířila na všechny lidi – čili i muže –, kteří zažili nějakou formu sexuálního obtěžování či násilí.

Zarazilo mě, co všechno jsou muži naprosto neanonymně schopni psát ženám (někdy veřejně, někdy formou soukromé zprávy). Pisatelky se přitom provinily jen tím, že mluví o svých zkušenostech a jasně říkají, že muset zažívat něco takového není v pořádku. Muži, kteří se dopouštějí sexuálního násilí, jsou podle všeho zvyklí na to, že ženy, jimž ubližují, raději mlčí. Velká mezinárodní kampaň vytvořila – byť třeba dočasně – prostředí, ve kterém sexuálním agresorům všechno neprojde. A nakonec se i jejich vulgární soukromé zprávy dostanou na světlo.

Spousta lidí stále považuje za normální, že ženě, která se nebojí mluvit o tom, že byla znásilněna nebo zneužita, patří výsměch. Nebo se jí pro jistotu nemá věřit. Právě tak vzniká bezpečný prostor pro sexuální násilníky. Ti si ho ale nezaslouží. Podobně jako se říká, že nebýt nácek nestačí, nestačí ani nebýt sexuální násilník. Kampaň #MeToo ukázala, že tam, kde vznikne prostředí solidarity a podpory, jakkoli třeba dočasné a virtuální, může se to samo stát mocnou zbraní. Přál bych si, abychom na to pamatovali i po jejím skončení a mimo sociální sítě.

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.