Prolomit vlny: Patří zkušenosti se sexuálním obtěžováním na veřejnost? Jistěže ano

20. říjen 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Smutek, žena, smutná žena,

Aféra hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina má nečekané dopady – spustila globální diskusi o sexuálním obtěžování. Nedávné zjištění amerických médií, že spolumajitel megaúspěšných firem Miramax a The Weinstein Company desítky let obtěžoval a – podle výpovědí některých – také znásilňoval své mladé podřízené či herečky a modelky, inspirovalo další Weinsteinovy oběti k tomu, aby veřejně promluvily o své zkušenosti. Herečka Alyssia Milano pak záběr ze stále se rozrůstajícího počtu Weinsteinových obětí rozšířila na všechny lidi – čili i muže –, kteří zažili nějakou formu sexuálního obtěžování či násilí.

Pod hashtagem „me too“ vyzvala ke sdílení vlastních prožitků i ostatní, a to s dovětkem, že pokud se všichni lidé pod tímto heslem přihlásí k tomu, že i oni něco podobného zažili, konečně pochopíme, o jak rozsáhlý a závažný problém jde. (Později vyšlo najevo, že pod stejným hashtagem bojuje už deset let proti sexuálnímu násilí americká černošská aktivistka Tarana Burke.) Během několika dní hashtag použily miliony lidí ze všech koutů planety, od Egypta po Česko. Vedle vtipů či bagatelizujících poznámek se v proudu sdílení objevují prožitky žen i mužů. Od dívek beze jména po známé umělkyně či političky, mezi nimiž se objevila i česká eurokomisařka Věra Jourová. Prožitky z ulice, klubu, veřejné dopravy, školy, práce i domova. Od vulgárního pokřikování po znásilnění.

Jedné o desítky let starší přítel jejích rodičů nabízel, že s ním bude sex lepší než s „mladýma dřevama“, další si sednul na klín její šéf a se slovy „stejně na to všichni čekáme“ ji vyzval, aby se vysvlékla, třetí sáhnul jako třináctileté pod sukni spolucestující v metru a do ucha jí zašeptal, že „znásilňuje holčičky, jako je ona“. Velká porce příběhů zahrnuje sex s přítelem či manželem, který ženy nechtěly a daly to najevo, přesto k němu byly donuceny. A ke kampani se nicméně přidala i řada mužů – jednak aby ženy podpořili, ale také proto, aby dali všem slušným mužům najevo, že je nutné s tím skoncovat.

Také jsem se připojila s vlastním stručným výběrem nepříjemných zážitků, který jsem zúžila na veřejný prostor, jejich pachateli byli muži, které jsem neznala, a to proto, že o událostech podobného typu ze svého soukromého života, kde jejich hybateli byli lidé mně blízcí, zkrátka mluvit nemůžu. V ulicích či hromadné dopravě mě to nicméně potkává celý můj dospělý život, pokud tedy dospělost začíná ve dvanácti, kdy jsem se v podobné situaci ocitla poprvé. Naposled před dvěma týdny mi jakýsi muž sáhnul na zadek, když mě míjel v samém srdci Prahy, na Václavském náměstí.

Tento osobní příspěvek do debaty na jedné straně inspiroval další ženy i muže, aby promluvili o vlastních nepříjemných zážitcích. Na straně druhé ovšem také vyvolal řadu reakcí, které názorně vysvětlují, proč o tom ženy (ani muži, kterých se mimochodem ozvala také celá řada) nemluví. Sprosté reakce pominu, nicméně zazněly obligátní argumenty o tom, že ženy k podobnému chování provokují zjevem a chováním, případně že mají situace, které jsou jim velmi nepříjemné a v nichž se „obtěžovači“ pohybují na hraně či za hranou zákona, brát s humorem a nadhledem. Případně, že takové „harašení“ prostě patří k životu. Mimochodem – pokaždé, když někdo přeloží anglické slovo harrasment, jehož český ekvivalent zní „týrání“ či „sužování“, jako devadesátkově nesmyslné „harašení“, tak sice neumře koťátko, ale stane se něco horšího. Přispěje ke kultuře, která podobné chování omlouvá jako cosi neškodného.

Prolomit vlny: #MeToo prospěje i okoralým Východoevropankám

Znásilnění, smutná žena, sexuální násilí, feminismus, patriarchát

Herečka Alyssa Milano se tuhle neděli nevěnovala brazilské depilaci, jak by se dalo u hollywoodské hvězdy druhého řádu očekávat, ale iniciovala kampaň #MeToo, která na sockách (jak dnešní mladí říkají fbíčku a instáči) prosvištěla jako hurikán Ofélie. Řeklo by se, že jde o problémy prvního světa, většinou bílé americké a evropské ženy se svěřují se svými bebíčky – jak se staly objektem harašení toho či onoho čuňáka.

V debatě se nicméně objevil i argument, že mluvit o podobných zážitcích na veřejnosti se prostě nehodí, protože jde o privátní věc, která patří do sféry intimity a soukromí. Jenže sexuální obtěžování nemá s intimitou a soukromím co dělat. Tedy kromě toho, že intimitu a soukromí narušuje obětem. Nebo snad víte o někom, kdo chce být intimní na ulici s vulgárně pokřikujícím neznámým člověkem? A nejde o soukromou věc jednotlivých lidí, jde o celospolečenský problém, který se – soudě podle desítek reakcí, které se vynořily také na českých sociálních sítích – dotýká mnoha lidí, ale o jehož rozsahu – opět podle řady reakcí – nemají jiní ani potuchy. Abychom ten problém mohli začít řešit, musíme o něm konečně začít mluvit.

autor: Silvie Lauder
Spustit audio