Končí prezident, který si „nebyl jist“ klimatickou krizí. Co přinese ten nový?

Změna klimatu se objevovala pravidelně v každém Zemanově novoročním poselství. V roce 2019 jsme se dozvěděli, že prezident „si není jist”, jestli je hlavním zdrojem globálního oteplení lidská činnost a zopakoval některé klasické argumenty klimapopíračů, které již dnes naštěstí i u nás z mainstreamové diskuse zcela vymizely. Prezident Zeman dlouhodobě šířil mýty kolem obnovitelných zdrojů energie a snažil se je diskreditovat skrze vyzdvihování lidského selhání v její regulaci, kdy si na státem dotovaném provozu obnovitelných zdrojů vydělali peníze obratní byznysmeni a lobbisté s nadstandardním přístupem k informacím z vládních kuloárů (tzv. solární baroni).

V posledních letech pálil prezident především do evropského Green Dealu jako komplexního plánu řešení klimatické krize a jejích dopadů. Dozvěděli jsme se mj., že Green Deal povede ke snížení životní úrovně (dnes je přitom obranným valem proti nárůstu cen energií) a že to je „zelený fanatismus”. Prezident neváhal školit ani žáky a stundety a doporučil jim, ať demonstrují v sobotu a v pátek ať se raději učí. Mohli bychom to skoro považovat za zábavné, kdyby tím nešel na ruku konkrétním ekonomickým zájmům, které modernizace energetiky ohrožuje a cynicky tak nerozdmýchával strach a rozdělení ve společnosti.

Anna Kárníková|foto:Tereza Kunderová, Český rozhlas

Nový prezident tak má značný prostor dělat věci jinak. Nejen symbolickou změnou by mělo být například otevření Pražského hradu veřejnosti po mnoha letech přerušovaných uzavírek a budování zátaras. Pražský hrad má potenciál být prostorem pro setkávání a diskuse o směřování naší společnosti, k čemuž se Petr Pavel ve své kampani hlásil. Hrad by tak mohl být místem, kde se otevřeně a v širokém plénu diskutuje o tom, jak chceme s klimatickou změnou naložit, co nám může přinést a jak budeme chránit ty, na které může takto velká proměna ekonomiky dopadnout nejvíce. Právě obavy z dopadů této změny nesmíme využívat k politickému boji, jak to dělal Miloš Zeman, ale dát jim prostor a vážnost, kterou si zaslouží.

Pokud by si tuhle úlohu Hrad vyzkoušel už v tomto roce, mohl by nám dodat sebevědomí ucházet se spolu s dalším státem z našeho regionu o pořádání pravidelné klimatické konference COP29 v roce 2024. To je možnost, o které se na ministerstvech už nějakou dobu uvažuje. Česká republika by se tak na chvíli stala centrem světového klimatického dění. Věřím, že by nás to ve vnímání problému a naší role v jeho řešení výrazně posunulo. Stejně tak by se aktivní prezident, který chce prý pravidelně docházet na jednání vlády, mohl zapojit do přípravy energetického plánu (tzv. Státní energetické koncepce) pro další desetiletí, která se rozjíždí tento rok. Petr Pavel by tato témata měl vyvézt i mimo hlavní město. Měl by pokračovat ve své kampaňové tradici otevřených setkávání po celé republice a ukázat tak zájem hledat společnou řeč napříč společností i v polarizujících otázkách.

Dalším významným krokem podpory pro ochranu klimatu a životního prostředí by bylo udělení prezidentského vyznamenání některé z mnoha skvělých osobností tohoto sektoru u nás. Žádní extremisté nebo fanatici, ale lidé, co i přes výsměch a zlehčování celý život chrání hodnoty, které někdy krátkozrace nechceme vidět. Takové ocenění by si zasloužila třeba Hana Librová, která zmapovala, jak Češi a Česky hledají životní strategie s minimálním dopadem na životní prostředí a pro hájení veřejného zájmu vychovala mnoho generací akademiček, akademiků a aktivistek. Ocenění by si ale zasloužili i kolegové, co po desítky let brání domovy a zdraví lidí u uhelných dolů a neohroženě vystupují proti firmám, které neváhají vyvést peníze do daňových rájů, nechtějí ale udělat pro ochranu ovzduší v okolí jejich provozů ani základní opatření, co by stála jen zlomek jejich zisku.

Petr Pavel nastoupil do přechodného období razantně (například telefonátem s tchajwanskou prezidentkou či rozborem „zprivatizované” prezidentské kanceláře), v posledních dnech ale již v rozhovorech s médii šlape na brzdu a slibuje „aktivní”, ne „aktivistické” prezidentování. Doufejme přesto, že se Petr Pavel svého možného vlivu nezalekne a bude usilovat o skutečný dopad na sociální a politickou realitu naší země. Ostatně, právě v oblasti ochrany klimatu by Česku trocha aktivismu v politické reprezentaci rozhodně neuškodila.

Bude Petr Pavel také „školit" studenty a žáky v oblasti ekologie jako Miloš Zeman, nebo využije svou fukci k seriózní a otevřené diskusi? A ocení Petr Pavel některé z osobností, které se problematice změny klimatu a ekologie dlouhodobě a systematicky věnují? Poslechněte si komentář.