Knihy, které dnes o lásce píší psycholožky, koučové, psychiatři nebo neurobioložky, mají k líčení romantického obrazu lásky daleko. V jejím vnímání se mezi odborníky odehrála revoluce. Zdá se ale, že zbytek lidí stále žije v době před ní. I proto pro vás vybíráme a doplňujeme zajímavé postřehy některých řečníků, kteří na konferenci organizované společností GrowJob Institute vystoupili.
Ufňukání mladého Werthera
„Romantické hnutí v čele s Goethem, to byla banda honibrků. Přesvědčili společnost, že láska vás učiní nadosmrti šťastnými. To si ji spletli s heroinem,“ sázel publiku jednu hlášku za druhou Jiří Charvát. Jirka není odborníkem na vztahy, ale jeho názory a postřehy byste mohli poslouchat celý den. Není jen vtipný, v jeho vystoupeních je kousavá pravda o životě, kterou když přijmete a naučíte se s ní existovat, bude vám mnohem líp: všichni jsme sami, nikdo nám plně nikdy neporozumí, láska to nevyřeší, ale je to tak v pořádku a má cenu se o ni snažit.
Jiří Charvát pracoval jako copywriter pro českou IT firmu, dotáhl to na šéfa oddělení. Po několika zkušenostech s rituály s psychedeliky se prý změnil. Nejintenzivnějším takovým zážitkem bylo vykouření žabího jedu s nejsilnějším psychedelikem na světě. O rituálu s Bufo alvarius si můžete přečíst zde, byl o něm natočen film. Před neopatrným zacházením s psychedeliky ale varuje lékařka, která se těmito látkami zabývá.
„Nevidím na světě nic, co by mělo smysl, kromě mezilidských vztahů. Prostě se potkávat a vědět, že jsme všichni ve stejné bryndě,“ dodává Jiří, pro kterého je tématem i monogamie. Myslí si, že člověk chce blízkost partnera, ale zároveň také sexuálně objevovat druhé lidi. To se ale ve většině dlouhodobých vztahů netoleruje. „Otevřené vztahy jsou zajímavá koncepce, ale jít na swingers party a slyšet z vedlejší místnosti orgasmus svého partnera s někým jiným je asi hodně komplexní zážitek,“ uvažuje nad alternativou monogamie, polyamorií, Jirka.
Dokud nás hormony nerozdělí
Zamilovanost je ve vztahu jen první fáze, bouře v mozku, kterou by psychiatrie označila spíše za poruchu než za žádoucí stav pro denní fungování. Další fází je vyjednávání, kdy partneři zjišťují, jestli spolu budou moci být dlouhodobě. Pak přichází fáze závazků. Bez nich podle párového terapeuta Honzy Vojtka nemůže vážný vztah fungovat. Lásku lidé často chápou jako emoci, příjemný pocit zamilovanosti. Jakmile opadne, přemýšlí, jestli není něco špatně. Nebo se dokonce na zamilovanosti mohou stát závislí. O tom mluvil Honza Vojtko v našem pořadu Diagnóza F.
„Stejně jako se měníme my, tak se mění vztahy. Měli bychom změny ve vztazích očekávat a respektovat,“ pronesl na pódiu v Dlabačově párový i nepárový kouč Vratislav Hlásek, který odpovídal na dotazy z publika. Podle Vratislava není například možné starat se o děti, o vztah, kariéry a mít i čas na kamarády. Pokud jste na to všechno jen dva, na partnerský pár je to moc velký nápor. Vratislav si taky myslí, že dítě má vychovávat širší rodina, ne jen otec a matka. Děti si také podle terapeuta Hláska mají hrát ve skupině se staršími i mladšími, stačí dozor odrostlejších dětí nebo jedné tety. V takovou chvíli si partneři mohou najít čas na sebe. Vratislav tím naznačil, že současná doba moc spokojeným vztahům nepřeje. Lidé by se podle něj měli více objímat, k tomu vyzval lidi v sále a mnozí neváhali obejmout i úplně cizí návštěvníky.
Láska za časů Platóna
Zamilovanost je tedy jen fáze, všichni jsme nakonec sami a nikdo nás úplně nepochopí. Pokud ale mají vztahy cenu, existuje na ně návod? Knih, doporučení a tipů bylo napsáno dost. Jednu takovou knihu představil na konferenci spisovatel a nakladatel Tomáš Baránek. Napsal ji psycholog John Gottman a kniha je studií a zároveň i praktickým návodem, obsahuje spoustu cvičení, které partneři mohou dělat, aby vztah posílili a udrželi. Gottman dokonce tvrdí, že dokáže podle vzájemných interakcí určit, které páry se rozejdou a které spolu zůstanou. Jedním ze zásadních postřehů Gottmana je jádrový problém. Tvrdí, že každý pár má nějaký hluboký spor, který nelze vyřešit. Radí jej tedy neřešit vůbec a naučit se hádat o ostatních problémech. Hádky samotné považuje za nevyhnutelné, nejde o to je nemít, ale naučit se hádat smysluplně. Partneři by neměli válčit proti sobě, ale společně proti problému.
Dvě nejdůležitější životní rozhodnutí. Co dělat a s kým žít. Jedno je velmi dobře prozkoumané a v západní společnosti mu věnujeme mnoho času. Od základní školy žáci a žákyně dostávají informace o všech možných zaměstnáních, která by jednou mohli mít. Školy by v nás měly objevit a rozvinout talenty a dovednosti, které budeme uplatňovat v práci až do konce života. Na základě sebepoznání si vybereme svůj obor, svoje místo ve světě. Proč stejným způsobem nepřistupujeme k partnerským vztahům a necháváme je na náhodě a víře v romantickou osudovou lásku?
Lásku si máme přestat plést se zamilovaností a klidně se i můžeme vrátit k antické filozofii, která rozlišovala hned několik jejích typů. Například její erotickou verzi, lásku k přátelům nebo rodině, nebo dokonce univerzální k ostatním, k přírodě, potažmo bohu. Romantická láska se proměňuje, zranění amorovým šípem se zahojí, protřepané a promíchané hormony v mozku se srovnají a opustí nás skvělé pocity zamilovanosti. Mají to tak ale všichni a není to signál, že je s námi nebo naším vztahem něco špatně.
„Konference lidi nezmění, nedělám si iluze. Ale mohla by je nasměrovat. Doporučit třeba nějakou literaturu, jednoduché návody, tipy, které mohou aplikovat třeba hned,“ doufá ve smysl konference její organizátor Petr Ludwig. „Na vztahu se musí pořád pracovat. Nejlepší myšlenka, kterou jsem na konferenci slyšela, je, že nespokojenost je lenost. V rámci vztahů je to velmi dobrá věc k uvědomění,“ říká na odchodu jedna z návštěvnic, marketérka Michaela Losekoot.
Poslechněte si celou reportáž z konference s ukázkami přednášek a dojmy návštěvníků.
