Dnešní dvacátníci až třicátníci s prvním sexem nespěchají. Jeden z osmi šestadvacátníků ho údajně ještě ani nezažil. Z generace jejich rodičů ho ve stejném věku neznal jen jeden z dvaceti. Vyplývá to z britského výzkumu University College London. Důvodem je snadno dostupná pornografie a tlak sociálních sítí, shodují se hosté pořadu Kvér Silvie Lauder z týdeníku Respekt a Martin Fafejta z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Původně vládní projekt s názvem Next Steps sledoval 16 000 Britek a Britů narozených mezi lety 1989 až 1990 od jejich čtrnácti let. Ze studie, kterou cituje například The Telegraph, vyplývá, že mileniálů čekajících na první sex oproti předchozí generaci výrazně přibylo. Je otázkou, zda může být britský výzkum aplikován i v českých poměrech. „Moc výzkumů o sexualitě Čechů po ruce nemáme,“ říká novinářka Silvie Lauder. „Obecně se dá ale říct, že generační rozdíly v přístupu k sexu tu existují. Liší se tím, jak byly jednotlivé generace konfrontovány s různým vyobrazením sexu. Obrovským neprobádaným tématem je pornografie a její snadná dostupnost.“
Podle některých psychoterapeutů vyrůstají dnešní mladí lidé v kultuře hypersexuality, která způsobuje strach z intimity. Mileniálové jsou vystresovaní všudypřítomným vyobrazením „dokonalých“ pevných těl a frustruje je představa, že se o jejich selhání nebo nedostatcích může přes sociální sítě dozvědět prakticky kdokoliv.
Přísnější zákon proti „pornu z pomsty“ ve státě New York v USA znovu neprošel Senátem. Revenge porn je přitom v USA čím dál častější formou pomsty expartnerů. Zveřejněním nahých snímků svého ex mohou obětem způsobit velké škody a problémy v osobním i pracovním životě.
„Pornografie ukazuje v uvozovkách idealizovaný sex těl, která nejsou přirozená. I kontinentální výzkumy ukazují, že mladí lidé cítí úzkost z toho, že jejich tělo nebude přijato, že není moc dobré. Že sex možná budou mít, ale ten jejich partner je příště už odmítne, protože jejich tělo neodpovídá umělému ideálu. Což vede k tomu, že mileniálové pak tu intimitu ani nemají,“ soudí sociolog Martin Fafejta. Platforem, skrze které se nám dostává idealizovaná forma života nebo sexu, je čím dál víc. Kromě porna jde i o sociální sítě.
„Já bych ještě dodal prostředky, jako je třeba viagra,“ doplňuje Fafejta. „Ta nám dává schopnost sexuality, která není přirozená, je chemicky vytvořená. I toto vytváří určitý mýtus sexuální schopnosti. A to u mladých lidí, kteří nemají sexuální zkušenost, může vyvolat úzkost. I pornoherci, a to se moc neví, berou viagru nebo třeba prostředky na oddálení ejakulace. Ten člověk je pak schopen mít sex půl hodiny a pak teprve vyvrcholí. A to spousta mladých lidí neví. Ti třicetiletí nejspíš ano. Ale pokud se podíváme na výzkumy, tak osmnáctiletý až dvacetiletý člověk si skutečně často vytváří první obraz o sexu z pornografie. A věří tomu, že porno vyobrazuje reálný sex. Neví, že je to hyperbola.“
Mladí lidé podle Fafejty oddalují vstup do sexuálního života také z toho důvodu, že porno normalizuje akty, které nechtějí dělat. Mají přitom pocit, že se po nich budou vyžadovat.
Vyostřená debata kolem hnutí MeToo navíc rozvířila diskuzi o navazování mezilidských vztahů. Podle Silvie Lauder bude mít dopady především na muže, a to v otázce, co si vlastně mohou dovolit a co už je za hranou. „Obecně přijímaná pravidla v dnešní době neexistují. Přestali jsme se shodovat na tom, jaký je vhodný postup při námluvách a navazování kontaktů. Pocit velké nejistoty a obav, co si kdo může dovolit a co bude jak a kým vnímáno, plyne z toho, že nemáme shodu na univerzálních pravidlech. Dá se ale říct, že kromě zákonného vymezení je základem slušnost.“
Sociolog Martin Fafejta tuto „sexuální revoluci“ přisuzuje obecné demokratizaci společnosti. „Tím pádem jsou zavedená pravidla čím dál tím méně platná. Každý si je může upravovat podle sebe. Problémem ale je, že tak může snadno vzniknout nedorozumění a konflikt. Důsledkem jsou potom ty záležitosti, které popisuje kampaň MeToo. Každá z těch stran vnímala, že je v pořádku něco jiného.“
Na první pohled mají mladí lidé díky technologiím sex doslova na dosah ruky, jenže se ho bojí. Podle výzkumu otálejí mileniálové ve Velké Británii s první sexuální zkušeností déle, než bychom čekali.
Samotná slušnost ale nejspíš nestačí. Ani v dnešní době se totiž neshodneme na tom, co je slušné a co už ne. „Já když jsem v devadesátých letech pozval dívku na večeři, bylo jasné, že zaplatím já. O tom se nemuselo debatovat. Bylo to prostě slušné. Dnes by to některá dívka mohla považovat za neslušné,“ říká Martin Fafejta. A platí to i naopak. „Někteří muži zase považují za neslušné, pokud žena očekává, že za ni budou platit,“ doplňuje Silvie.
Jediným řešením, zdá se, bude to, na čem se spolu lidé otevřeně, informovaně a verbálně domluví. „Jeden můj známý psychoterapeut říká, že každý bychom měli mít sex, tak jak ho mají lidé v BDSM komunitě. Čili s jasně danými hranicemi, které jsou prodiskutovány, které jsou slovně vyřčeny, a za situace, kdy slovo ‚ne‘ je naprosto respektováno.“ Poslechněte si celý pořad.
Václav Žmolík, moderátor
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
