Měli jsme pocit, že příroda je pod kontrolou. Troubky to změnily, říká historik Jiří Janáč

3. říjen 2019

Při povodních v roce 1997 sice nikdo nemohl ovlivnit polohu pohoří či tlak vzduchu, ale svou roli tehdy hrály i vodní stavby. Třetina českých řek byla v minulosti zkrácena, což pravděpodobně přispělo k tomu, že voda se v nížinách rozlévá s o to větším důrazem. To podle historika Jiřího Janáče ovlivňuje i úvahy o řešení současného sucha. Diskutovali jsme spolu, zda se přírodu stále pokoušet ovládnout přehradami nebo usilovat o citlivější způsoby zadržování vody.

V neděli 6. července 1997 zaplavil mohutný příval deště sever Moravy a Slezska. Východ České republiky v následujících dnech čelil povodním, které se staly největší přírodní katastrofou v naší zemi ve 20. století. Během záplav v Česku zemřelo 49 lidí a škody byly odhadnuty na 62,2 miliard korun. Kvůli vysokému počtu obětí se stala smutným symbolem živelní pohromy obec Troubky, kam se v noci na 8. července nahrnula voda z řek Morava a Bečva.

Troubky se staly symbolem povodní v roce 1997. Nepatřily přitom k oblastem, kde by tehdy spadlo nejvíce srážek. Ta voda se do Troubek i jinam nahrnula řekami Moravou a Bečvou a nic ji nezastavilo. Myslíte si, že ji mohlo cokoli zastavit?

Nepochybně mohlo. Otázka je, za jakou cenu. A druhá otázka, kterou by bylo zapotřebí zodpovědět, je, jak velkou vodu nebo do jaké míry by ji to bylo schopno zastavit. Určitě existují postupy, které byly schopny povodeň eliminovat. A koneckonců na reakci Troubek je to jasně patrné. Reakcí této obce byla výstavba suché hráze, která má obec chránit. Ta se inspirovala hrází, jež tam kdysi stála, ale v rámci scelovacích akcí a rozvoje zemědělství byla ve 20. století narušena a v podstatě zničena.

Logo

Čili za jakých okolností mohla ta přílivová vlna být alespoň menší než dva metry?

Lze říci, že mohla být menší třeba v případě specifických úprav koryt řek, ale také dalších terénních úprav. Například kdyby se měla voda kde rozlít mimo Troubky. Kdyby obec byla proti tomuto rozlivu nějak specificky chráněna – právě tou zmiňovanou hrází. Kdyby například hospodaření v krajině s vodou vypadalo jinak, než jak vypadalo ve 20. století. Ale jsou to samozřejmě všechno do jisté míry spekulace, byť vodohospodářští inženýři propočítali, jak tuto vodu eliminovat. Nicméně je potřeba říci, že veškeré vodní stavby, veškerá vodní díla jsou stavěna s nějakou retenční kapacitou na určitý objem vody. V případě, že té vody naprší výrazně více, než s jakým objemem se počítá, tak je v zásadě neekonomické ochranu na takový příval vody dimenzovat.

S historikem Jiřím Janáčem z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR jsme v rozhovoru řešili i to, jestli jsme ochotni vzdát se benefitů velkých vodních staveb, jestli stavba dalších přehrad vůbec něčemu pomůže a jestli nám stále hrozí opakování katastrofy z roku 1997. Poslechněte si celý záznam interview a nezapomeňte si pustit také celý díl série Po sametu věnovaný povodním 1997 i rozhovor s hydrologem Jiřím Malíkem.

Česko si připomíná 30. výročí sametové revoluce. K naší moderní historii už patří i třicet porevolučních let, která však ti nejmladší posluchači Radia Wave zčásti znají jen z vyprávění. V podcastové sérii Po sametu proto zkoumáme deset zásadních polistopadových milníků, které formovaly naši současnost. Vracíme se na místa, kde konkrétní události probíhaly, hovoříme s lidmi, kteří byli jejich součástí. Podcastem provází Vítek Svoboda a o dvě dekády zkušenější Lucie Vopálenská, tedy novinářka, která události zažila, a moderátor, který se na ně díval dětskýma očima. Poslouchejte deset příběhů, které ovlivnily dobu, ve které žijeme, na wave.cz/posametu. Přihlaste se k odběru podcastu na wave.cz/podcasty.

autor: luv
Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.