Jsme na hranici limitů této civilizace. Za klimatickou krizi jsem rád, říká ekolog Malík

Jiří Malík
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jiří Malík

„Nemám environmentální žal, mám environmentální práci,“ říká ekolog a hydrolog Jiří Malík. S výraznou postavou českého zeleného aktivismu jsme pro sérii Po sametu pořídili rozhovor nejen o tragických povodních v roce 1997, ale taky o tom, jak se čeští politici čím dál méně štítí environmentálních témat, o klimatickém kolapsu i stavu české krajiny před revolucí a po ní.

Česko si připomíná 30. výročí sametové revoluce. K naší moderní historii už patří i třicet porevolučních let, která však ti nejmladší posluchači Radia Wave zčásti znají jen z vyprávění. V podcastové sérii Po sametu proto zkoumáme deset zásadních polistopadových milníků, které formovaly naši současnost. Vracíme se na místa, kde konkrétní události probíhaly, hovoříme s lidmi, kteří byli jejich součástí. Podcastem provází Vítek Svoboda a o dvě dekády zkušenější Lucie Vopálenská, tedy novinářka, která události zažila, a moderátor, který se na ně díval dětskýma očima. Poslouchejte deset příběhů, které ovlivnily dobu, ve které žijeme, na wave.cz/posametu. Přihlaste se k odběru podcastu na wave.cz/podcasty.

Zdá se, že takzvaných „popíračů“ klimatické změny ubývá. Mění se rétorika politiků o klimatu?

Zdá se, že ano, ale je to trochu pozdě. Měli jsme se probudit už po roce 1989, kdy se část politiků probrala. Samet se přerodil i do environmentální politiky, některé stabilní formace, jako je třeba zabedněnost rozumu, ale bohužel převzaly štafetu z doby komunismu. V době klimatické změny, popírat ji jako takovou, vymýšlet si zástupné problémy, zlehčovat ji… To je skutečně problém. Lidi jsou pak zmatení a nakonec třeba ani nechtějí pomoct s ochranou přírody, nechtějí se uskromnit a podobně.

Zdá se ale, že už ve skoro každé politické straně se najde hlas, který klimatickou změnu nezlehčuje, minimálně na Západě jsou environmentální témata trendy, mají svůj hashtag. Těžko říct, jak moc rezonují u nás…

Souhlasím. Během posledních dvou, tří let klimatická změna skutečně dorazila viditelně do České republiky. Dřív to viděly jen špičky, ekologové, klimatologové, kteří na ni marně upozorňovali, dokud nepřišla. Jeden vodohospodář dokonce napsal, že si Česko všimlo klimatické změny, až když nám začaly vysychat studny. To je naprosto přesné.

Výsledky studií vypadají přitom šíleně. Podle zprávy klimatického panelu OSN se do roku 2030 rozhodne, jak to s naší planetou dopadne. Pokud bychom neomezili míru spalování fosilních paliv a neudělali spoustu dalších radikálních zásahů, nemusí svět brzy vypadat tak, jak ho známe. Máme prostor pro to jej zachránit?

Jiří Malík

To vám nikdo neřekne, ani já. Ale myslím si, že tak, jak rostou emise, sucho a tak dále, je jednoznačné, že jsme na hranici limitů této civilizace, to je jasné. Pokud bychom neudělali nic, tak je ten konec jistý. Pokud budeme aktivní, tak ho můžeme odvrátit, případně to přežijeme se zásadními odřeninami, ale přežijeme.

Většina lidí asi uléhá do postele s myšlenkami na to, co ten den zažila, co viděla v televizi, s nějakými osobními starostmi. Vy se svojí prací a znalostmi asi ležíte v posteli s myšlenkami na to, že to se Zemí nemusí vůbec dopadnout dobře. Jak se usíná vám?

Máte pravdu, že jsem měl se spaním asi tak patnáct let problém. Nejen s usínáním, ale budil jsem se ve tři ráno s tím, že musím rychle něco udělat, protože je to nutné a nikdo jiný to neudělá. Až jsem šel jednou k zubaři a v čekárně jsem z odborného časopisu zjistil, že mám hlubokou depresi. A začal jsem to řešit tím, že jsem se vnitřně uklidnil, že už nemůžu dělat víc. Od té doby si říkám, že udělám všechno, co můžu. A ať to dopadne, jak chce, mám svědomí čisté.

Říká se tomu environmentální žal, je to čím dál častější téma, má to svůj hashtag. Takže na to teď už aspoň nejste sám…

Já už environmentální žal nemám.

Tak environmentální smíření?

Ani to bych neřekl. Mám prostě environmentální práci. A za klimatickou změnu jsem rád.

Proč je hydrolog a ekolog Jiří Malík rád za klimatickou změnu? Poslechněte si rozhovor, ve kterém jsme spolu probrali přístup současných i minulých politiků k české krajině, možné scénáře dalšího vývoje a taky to, co my všichni můžeme udělat pro lepší klima. Pusťte si celý rozhovor ze série Po sametu a k němu celý díl o tragických povodních v roce 1997.

V neděli 6. července 1997 zaplavil mohutný příval deště sever Moravy a Slezska. Východ České republiky v následujících dnech čelil povodním, které se staly největší přírodní katastrofou v naší zemi ve 20. století. Během záplav v Česku zemřelo 49 lidí a škody byly odhadnuty na 62,2 miliard korun. Kvůli vysokému počtu obětí se stala smutným symbolem živelné pohromy obec Troubky, kam se v noci na 8. července nahrnula voda z řek Morava a Bečva.

Spustit audio

Související