Metaverse bude. Zatím je ale večírkem, na kterém se nechcete ocitnout
Technologičtí giganti se nás snaží přesvědčit, že jsou připraveni všechny uvést do virtuální reality. Facebook se na konci loňského roku přímo přebrandoval na Meta, v odkazu na virtuální prostor, pro který se ujal pojem metaverse a který Mark Zuckerberg podává jako svůj největší aktuální cíl. Mezitím se i firmy jako Microsoft snaží odůvodňovat svůj nákup herní společnosti Activision Blizzard právě rozmachem metaverse.
Ne všechno je ale růžové. Velký výsměch si v uplynulém týdnu vysloužila „virtuální rave“ party překřtěná na „metarave“. Není příliš divu – jestli něco videa z této rádoby průkopnické události připomínala, tak hodiny v klubu nad ránem, kde už vlastně nikdo nechce být, ale přítomní se ze skomírajícího večírku marně snaží vydojit ještě pár chvilek. To vše navíc zabalené do kostrbaté a glitchovité grafiky. Šlo o jednu z prvních výrazných prezentací metaverse jako něčeho jiného než hračky velkých etablovaných firem.
Ještě o něco absurdnější než metarave ale byla nedávná prezentace amerického obchodního řetězce Walmart. V ní společnost představila vizi nakupování ve virtuální realitě. Nevím jak vy, ale podle mě představuje využití metaverse pro účely toho, abych do virtuálního košíku házel nevábně vypadající avatary produktů, které mi má po této úžasné zkušenosti někdo fyzicky doručit domů, naprosto přesnou ilustraci termínu „nudná dystopie“, který razil britský kulturní teoretik Mark Fisher.
Řetězec Walmart má zjevně s metaversem velké plány – na konci loňského roku zažádal o registraci několika souvisejících patentů. Dobře to ilustruje charakter této nové vlny plánované internetové inovace, kterou mají pod neobratným souhrnným názvem Web3 pohánět vynálezy jako kryptoměny, digitální tokeny NFT, nebo právě metaverse.
Čtěte také
Web3 odkazuje k předchozím dvěma permutacím internetu: pomyslný „Web 1“ značí prvopočátky internetu, nejznámější pojem Web 2.0 označoval další fázi, ve které internet začal být interaktivnější a poháněný obsahem vytvářeným přímo uživateli (na sociálních sítích, diskuzních fórech nebo blozích).
Co ale zásadně chybí z nejviditelnějších dosavadních podob Webu3, je nezkrotná svobodná živelnost, která byla tak charakteristická pro dřívější fáze vývoje světové sítě. To, že se do tohoto prostoru nejhlasitěji vlamují obří korporace jako Walmart, je naprosto určující. I Facebook/Meta si chce v souvislosti s metaversem registrovat patenty. Takové, které jim mají pomáhat sledovat obličeje uživatelů metaverse pro účely toho, aby jim technologický gigant mohl cpát cílené reklamy.
Čtěte také
Nemám příliš pochyb o tom, že různé podoby virtuální nebo takzvaně rozšířené reality se budou dále vyvíjet a najdou si mnoho praktických, ale i čistě zábavných využití. To ale neznamená, že má smysl sedat na lep gigantickým firmám, které k tomuto potenciálně velmi svobodnému a kreativnímu prostoru přistupují jenom jako k další obchodní příležitosti.
Je vcelku paradoxní, že pro firmy jako Facebook je metaverse jasnou snahou odvést pozornost od kupících se skandálů a nelibosti, v jakou upadly v posledních letech u nemalé části veřejnosti. Projekty jako virtuální potácení se v hypermarketu nebo sledování obličejů uživatelů všem jasně připomínají ty nejhorší aspekty toho, kam se internet v poslední dekádě vyvinul.
Nakupovali byste ve virtuálním obchodě? A šli na virtuální rave party? Nebo jsou vaše představy o virtuální zábavě dost jiné? Poslechněte si komentář Matěje Schneidera.
Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.