Michaela Sladká
Jsem vedoucí programu Radia Wave, dramaturgyně a moderátorka magazínu Houpačky.
Jsem ročník:
1984
Nejraději poslouchám?
Ticho na horách a hlasy několika konkrétních lidí. A Mika Pattona, ať říká cokoli.
Mé nejoblíbenější filmy?
Cokoli, jen když se do toho kina vůbec dostanu. Třeba když jsem vyrazila na dámskou oddychovku a omylem viděla Mlčení, to bylo moc fajn.
Jestli čtu, tak většinou?
Absynt, cokoli. A Finy, když je nejhůř.
K jídlu a pití mám nejraději?
Když se mi povede něco tak, jak to uměl můj táta, a jedí to moji kamarádi a říkají „To je jak od tvýho táty!“
Když mám volný čas, tak ho trávím?
V těch největších klišé. S panem Sladkým a dětmi, s širší rodinou, na dlouhé cestě, s knížkou, s kamarády, u nás doma.
Všechny články
-
Přišlo mi fascinující, že se o tomhle tak málo mluví. Novinář rok zkoumal ústavní výchovu v Česku
„Poprvé člověk dostane ránu, zvlášť když nemá moc představu, co ho tam čeká,“ říká novinář Miroslav Harant, který se rok systematicky věnoval výchovným ústavům v Česku.
-
Jakub Šponer: Ekstase. Audiokniha o tom, že jediná jistota je Ona
Ekstase je novela, která svoji atmosférou připomíná filmy jako Věčný svit neposkvrněné mysli či román Pěna dní. Ekstasi poslouchejte v podání Daniela Krejčíka do 5. ledna.
-
Chci, abyste se zlobili, abyste byli smutní, abyste reagovali, říká norská reportérka Åsne Seierstad
Norská reportérka a autorka knih Knihkupec z Kábulu, Dvě sestry nebo Jeden z nás přijela do Prahy představit svoji poslední knihu Afghánci.
-
Gustík brečí, Za školou a další skvělé dětské knihy letošního roku. Ať to dobře dopadne!
„Ať čtou a je jedno, co. Ať čtou to, co je zrovna sytí - komiksy, návody, cokoli,“ říká Petra Schwarzová Žallmannová, která se věnuje literatuře pro děti a mládež.
-
Jsem často první, kdo ji odhalí, říká o mentální anorexii pediatrička. Sama s nemocí 10 let bojovala
„Je to nemoc duše a může se vrátit. Jsem si toho dobře vědoma a zůstávám obezřetná,“ říká o mentální anorexii pediatrička Tereza Sochorcová.
-
Pořád se mě ptal, jak to, že se na to nepřišlo dřív. Držela jsem syna v náruči a snažila se nebrečet
„Pediatr ho poslouchal a řekl, že tam slyší velký šelest na srdci,“ vzpomíná Gabriela Šafaříková na narození syna Jonáše.
-
Než se řízneš, zavolej. Puzení ublížit si trvá dvacet minut, říká Kateřina Lišková z Linky bezpečí
„I malé děti, které si hodně koušou nehty, strhávají si strupy nebo se štípou, v sobě můžou mít tenzi, kterou neumí vysvětlit,“ říká Kateřina Lišková z Linky bezpečí.
-
Magdaléna Rejžková: Přístav. Román, který účtuje s gentrifikací i se stereotypy o budování kariéry
Kláru nebaví, jak se její život potácí mezi školou, prací a nájmem, a rozhodne se pro změnu. Sbalí se a odstěhuje do ciziny, do nejmenovaného přístavního města.
-
Často si rodiče myslí, že jsou v pořádku. Po narození dětí ale musí bojovat se starými traumaty
„Když jsem s projektem začínala, brečela jsem doma, měla jsem úzkosti. Brečela jsem i při rozhovorech,“ říká Romana Kubecová, autorka podcastu Vychovávej s láskou.
-
Říkali jsme si, že jsme asi něco zanedbali, vypráví Andrea a Michal Jodasovi o synově dysfázii
„Syn se vyvíjel normálně, a pak se kolem 18. měsíce vývoj zastavil. Často jsme slýchali, že je to kluk, že to dožene,“ vzpomínají Jodasovi na počátky synovy diagnózy.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 6
- 7
- 8
- 9
- 10
- …
- následující ›
- poslední »