Milujte se a poťte se. Film Brutální vedro rozpouští lidské charaktery na animální podstatu

Brutální vedro je v poslední době minimálně druhý český film, jehož děj akceleruje blížící se apokalypsa. Podobný koncept nedávno přinesla Běžná selhání Cristiny Grosan. Ve filmu to šustí suchem, lidé se potí, jsou malátní a dělají chyby, někteří žijí tak, jako by nebyla žádná budoucnost. A pravděpodobně mají pravdu, protože v trajektorii žhavé horniny letící vesmírem stojí modrá planeta. Vpustit do filmu horko, je s narůstajícími letními teplotami vcelku logické.

„Pro mě osobně je ten úlomek slunce o environmentálním žalu. Zároveň bych chtěl, aby si to každý mohl interpretovat po svém. Film je hlavně o tom, jak složité je růst a vyvíjet se v klimatickém, společenském i politickém podnebí dneška,“ uvádí režisér filmu Albert Hospodářský.

Debutujícího režiséra zajímalo, jak moc se člověk uzavírá anebo otevírá tlaku a úzkosti tváří v tvář katastrofě. Film zobrazuje naturální fyzické pasáže, sex, frustraci, lačnost. Spousta postav se chová impulzivně, nepřemýšlejí nad následky svých činů. „Žijí vlastně hrozně divoce. Když se bojíš, že zanikneš, přirozená tendence je oloupat se na elementární až skoro zvířecí podstatu. Chceš se reprodukovat, něco konzumovat a nabažit se světa, než z něj zmizíš,“ říká Albert Hospodářský.

Čtěte také

Sociolog Vojtěch Pecka se vynořil z klimaskeptické žumpy. Na dně našel knihu Továrna na lži

Klimatická změna se postupně prodírá do námětů současných českých filmů. Jak je to ale s pravidly udržitelného natáčení? Jsou produkce motivovány snižovat uhlíkovou stopu audiovizuálního díla například podmíněným financováním? „S udržitelností můžeš pracovat na setu, je to doprava, catering a energie obecně. V zahraničí existují různé kalkulačky uhlíkové stopy, nejznámější je asi Albert od BAFTY. V Česku můžeš kalkulačku používat, ale není to povinné. Pokud chceš uhlíkově neutrální film, můžeš svůj konečný výsledek offsetovat,“ vysvětluje postupné, ale dobrovolné zavádění greenfilmingových pravidel producent Ondřej Lukeš.

Nejdůležitější je ale úzkost z nejisté budoucnosti a strach z narušení klimatické stability dostávat přímo do audiovizuálních děl. „Postupně se to vyprávěním příběhů normalizuje a lidé si na to budou zvykat,“ myslí si Ondřej. Normalizace tu ale neznamená nečinné sledování postupující katastrofy, jako spíš to, že zobrazovat klimatickou změnu začne být normální.

Jak pracovat s klimatickou změnou a jinými celospolečenskými problémy v hraném filmu tak, aby nešlo o didaktické cvičení? Které české produkce zavádějí greenfilmingová pravidla? Poslechněte si celé Podhoubí.