Naučili vás nebrečet? V dospělosti je fajn začít. Toxická pozitivita je slepá ulička
Emoce jsou prchavé, často kratší než minutu, ale zesilujeme je přemíláním v hlavě. Katarína Durkáčová, psycholožka, psychoterapeutka a autorka instagramového profilu Nevěš hlavu, vysvětluje, proč je důležitější emoce prožít a nesklouznout k toxické pozitivitě. Odpojení od nepříjemných pocitů totiž zároveň vypíná radost.
„Definovat emoce je těžké. Všichni tušíme, co emoce jsou. Je to zážitek, prožitek, který máme, který je velmi intimní a všichni ho známe.“ Právě vnitřní znalost emocí nás provází celým životem, ať už si to uvědomujeme, nebo ne. Často se učíme, které emoce jsou v naší rodině a kultuře dovolené a které ne. To může vést k potlačování některých, což se nám může vymstít.
Čtěte také
Zakázat si některé emoce je stejně nebezpečné jako nevnímat červenou na semaforu. Přehlížíme důležité signály, které pomáhají orientovat se ve světě a chránit se. Pokud si nevšímáme červené, tedy nepříjemných emocí, může to vést k opakovaným haváriím v našem životě, aniž bychom chápali příčinu.
„Naučili vás nebrečet? V dospělosti je fajn začít.“ Cesta ke funkčnímu prožívání emocí je podle Kataríny vysoce individuální a závisí na kontextu. Důležité je, aby nám emoce pomáhaly v životě a nezpůsobovaly problémy. To, co fungovalo v dětství, se v dospělosti, kdy se mění náš životní kontext, může stát nefunkčním.
Pokud se však lidé snaží emoce zpracovat a znovu s nimi navázat kontakt, je zcela normální, že se jim to zpočátku nedaří dokonale. Lidé se často obávají, že jakmile se začnou emocím otevírat, nebudou je umět ovládat a stanou se třeba agresivními.
Poslechněte si celý rozhovor o emocích, jejich regulaci, úzkosti a hranicích ve vztazích.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
