Nejvíc mě vzruší gay porno. Hudebnice Terezie Kovalová o terapiích, lubrikantu i sexismu

30. březen 2024

Violocellistku Terezii Kovalovou vytrhli moderátoři Eliška Soukupová a Karel Vladyka z příprav první sólové desky a vyzpovídali ji téměř do naha. Kovalová se mimo hudby věnuje i modelingu, psaní a svůj vliv na sociálních sítích používá k osvětě v otázkách mentálního zdraví. Jaké stereotypizace se jí díky jejímu vzhledu dostává? Vzdala by se raději soli, nebo lubrikačního gelu? A co řekli rodiče jejích studentů na to, že zveřejnila fotky v prádle?

Jsem emoční tchoř, ale moji blízcí to vědí.“ Multi-talentovaná umělkyně Terezie Kovalová se svými sledujícími na sociálních sítích ráda sdílí kromě své práce i své osobní zkušenosti s terapiemi. Jinak tomu nebylo ani v hotcastu Pot, kde hned v začátku přiznala: Dělám něco, co jsem vlastně vůbec nechtěla dělat, a dokonce se tím živím. Jak jí v duševním zdraví pomohla terapie? A proč se rozhodla opakovaně podstoupit odbornou, asistovanou terapii psychedeliky?

Terezie Kovalová, Pot

Můj body count není úplně nízký, dřív jsem chodila od chlapa k chlapovi, říká Terezie otevřeně, protože transparentnost v oblasti sexuality je jí přirozená a dodává: „Mrzí mě, že si hrajeme na to, že mluvit o sexualitě je stigma, ale na druhou stranu komentáře na mou osobu, že jsem blondýnka, hraju s roztaženýma nohama v sedě a to violoncello mi přece vibruje celým tělem, slýchám dnes a denně spousty.“

Má Terezie nesplněné erotické představy? Jak vnímá svou heterosexualitu? A jaké novinky obohatily její sbírku sexuálních hraček? Poslechněte si Pot.

Upozorňujeme, že tento pořad není vhodný pro děti.

Spustit audio

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    Mohlo by vás zajímat

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.