O adventu se nebát vstoupit do tmy, pak přijde světlo. Smysl Vánoc je v tradicích i vlastních rituálech
V sérii Minivánoce se věnujeme úsporným způsobům prožívání Vánoc. Některé věci opravdu skoro nic nestojí, a to jsou tradice a rituály. Tradiční české Vánoce jsou plné drobných úkonů a hříček, které jsou zábavné, ale i hluboké co do smyslu. Hází se bačkorou, pouští lodičky, odlévá olovo, daruje jmelí. V období adventu je zase dobré chodit po tmě na malé poutě. Každé roční období má svou atmosféru a předvánoční tma nemusí být jen depresivní.
„Každá lodička se svíčkou v ořechové skořápce zastupuje jednoho člena rodiny. Na vodní hladinu položíme svoji lodičku a pak sledujeme, jak se k sobě přibližují a oddalují. Podle toho hádáme, kdo bude cestovat nebo kdo bude doma. Podobně funguje i tradice s házením bačkory za záda. Záleží, jestli dopadne špičkou ke dveřím, nebo do bytu,“ vysvětluje Eliška Špálová, studentka teorie a dějin současného a moderního umění na UMPRUM, běžné, ale v některých rodinách zapomenuté české tradice, podle kterých se má poodhalit osud v příštím roce.
Do stejné kategorie patří krájení jablka a lití olova. Jmelí by zase podle Elišky mělo být darované a zbýt aspoň snítka do dalšího roku, aby chránilo příbytek.
Krátké a melancholické dny v období adventu tráví Eliška ráda v přírodě, podobně jako Lucie Králíková, umělkyně a zakladatelka květinového ateliéru Efemér. „V Brně máme ustálenou tradici, a to jsou roráty. Chodím s přáteli do Sv. Michala v půl šesté ráno na adventní mši. Neumím zpívat latinsky ani se modlit, ale je to pro mě i tak velice hluboký duchovní zážitek,“ říká Lucie, která sbírá lidové tradice a rituály a sepsala je do knihy Svátosti.
Lucie taky chodí s přáteli na ranní pouť ve 4 ráno do Adamova. „Tam jdeme po tmě, nesmíme se spolu bavit, jde se bez svícení. Vystoupíme vlhkým lesem na vrchol kopce, kde je poutní místo Vranov u Brna. Každý si najde nějaký text spojený s adventem a vzájemně si je čteme a zpíváme u toho. Když se rozední, dáme si horký čaj, slivovici a cukroví a den může začít,“ popisuje způsob, jak si užívá zimní tmu, do které se ráda noří.
V rodině Elišky se ještě čte z Erbenovy Kytice balada Štědrý den. Z té vyplývá, že je možná lepší osud nevědět. „Kdybychom věděli, že za rok nás bude o jednoho míň, na to bychom asi u vánočního stolu myslet nechtěli,“ uzavírá Eliška, která čte Kytici i jako vzpomínku na tatínka, co u štědrovečerní večeře s rodinou být nemůže.
Proč se schovává pod talíř šupina z kapra? Proč by měl být na štědrovečerním stole chléb a proč se nechává prostřeno u stolu o jedno místo navíc? Poslechněte si celou reportáž.
Související
-
Jak prožívají svátky věřící v nevěřících rodinách? I ateisté často vnímají Vánoce duchovně
Moje prožívání Vánoc, co pro mě znamenají a jak je slavím, se výrazně změnilo, když jsem se nechala před pár lety pokřtít.
-
Měkouše, přečtené knihy a jídlo. Praktické dárky už nikoho neurazí
Letošní rok možná vánoční svátky nebudou tak štědré jako dřív, ale dávání dárků je oboustrannou radostí, o kterou je škoda se připravit.
Více o tématu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
