Od sexuální frustrace k vzájemnému porozumění. Rodičovství je výzva, ale nemusí být pohroma

Markéta: Jak zpravidla páry očekávají, že se po narození dítěte promění jejich partnerství? A jaká je skutečnost?

Kateřina: Většinou jsou očekávání naivní, pokud nemají v okolí někoho, kdo je zasvětí. Trochu se obávám, aby tento díl nebyl příliš odrazující pro ty, kteří ještě děti nemají. Možná je ale dobré znát realitu, protože když máme vyrovnaná očekávání, je větší šance, že budeme lépe komunikovat a lépe se popasujeme s tak velkou změnou, jakou je příchod dítěte do života páru. Dynamiku to rozhodně ovlivní.

Petr: Co bychom měli zvážit, než se rozhodneme přivést dítě do vztahu?

Kateřina: Líbí se mi, že dnes se už moc neuvažuje nad dítětem jako nad záplatou pro vztah, což bylo dříve běžné. Více víme, že vnést dítě do dynamiky vztahu je náročné. Můžeme si představovat, jak to ovlivní naše role. Nejvíce se promění právě role, přibude rodičovská. A to znamená, že se ostatní role musí trošku upravit. Možná najednou nebudu tak dobrá partnerka, dcera podnikatelka nebo zaměstnanec. To může být velmi náročné, pohltí nás to. Zejména pokud se matka stane matkou na plný úvazek a partner je odsunut na druhou kolej. Většinou, mluvím jako partnerka, se na to dítě zaměří a partner je na druhé koleji. Evolučně to dává velký smysl. Málokdy je to naopak, ale může. Může to být tak, že mámě nenaskočí mateřská láska. To se stává a hodně těžko se s tím žije, ale stává se to.

Čtěte také

Randit s někým, kdo má dítě, je těžší než s tím, kdo je bez závazků, upozorňuje mentorka Kateřina Trávníček

Petr: Setkal jsem se s tím, že čerstvé matky zažívají výrazné biologické změny. Samozřejmě i psychologické. Změní se něco podobného i u otců?

Kateřina: Ono se to zkoumá a říká se, že i otcové mají změnu v šestinedělí. Že se jim hormony trošičku přeskládají. Ale obecně se muži dokážou vázat na děti o trošičku později. Ale zase si myslím, že je škoda, že panuje takové povědomí o tom, že do dvou let je to dítě nepoužitelné. Teprve pak si muž tedy může vytvářet vztah s dítětem. To je škoda, protože někteří to používají alibisticky. Místo toho, aby to zkoušeli hned od začátku, aby třeba i malé miminko si brzo čichlo k tatínkovi. Aby vědělo, že otec znamená bezpečí. Myslím, že čím dříve otec připustí, že i ne-interaktivní člověk, který jenom čůrá, křičí a pije mléko, má šanci vytvářet vztah, tak tím lépe pro celý rodinný systém.

Markéta: Jak se připravit na situaci, když je dítě neplánované? Jak vypadají takové rozhovory a co všechno vzít do úvahy?

Kateřina: To je těžké téma, když dítě překvapí. Dnes máme možnost volby, vždy tedy byla. Jenom historicky byly následky mnohem těžší. Varianta nechat si vzít miminko často znamenala riziko smrti ženy. Dnes máme na výběr a je to poměrně bezpečné. Může to být pro spoustu lidí hodně těžké. Jak vést ten hovor? Je důležité mluvit skutečně o tom, jak to cítíme a co čekáme. Přesto, že to znamená, že potřebujeme být hrozně zranitelní. V tu chvíli jde o obrovské rozhodnutí, je důležité komunikovat, jak to máme v sobě.

Čtěte také

Matku máme v každé buňce. Vztah matka – dcera je jeden z nejsložitějších, který v životě zažijeme

Markéta: Jak se po narození dítěte proměňuje intimita v páru, jak fyzicky, tak emočně?

Kateřina: Velmi. Nedá se to úplně předpokládat předem. Nicméně porod je svým způsobem erotický zážitek a nevíme přesně, co se stane při něm. Jestli žena bude v bezpečí nebo ne, protože to potom její vztah k intimitě nebo ke svému tělu hodně definuje. Je perfektní pobavit se o tom dopředu, aby bylo očekávání jasné. Může se stát, že nějakou dobu partnerka nebude mít chuť na sex. Není to nenormální, že ihned po šestinedělí nemáme chuť zase začít aktivně sexuálně žít. Zároveň do toho vstupuje únava, která může snižovat libido. Potom je prolaktin z kojení, který taky má vliv na libido. Vidíme to i v přírodě, samice, které kojí, nemají zájem o druhého partnera. A ještě hraje roli je přestimulovanost. Ženy jsou hodně ohmatávány dětmi, i třeba v pozdějším věku, když už mají batolata. Ta se fakt po nás různě plazí a píchají nás loktem kdo ví kam. Hladí v momentech, kdy o to třeba nestojíme a neumíme nastavit hranici. Máme už dost doteků, a když se třeba o tom nebavíme v páru, tak ten druhý to může brát jako zraňující, že je odmítán. Vůbec téma odmítání je hodně silné.

Petr: Možná to zní jako otázka spíše mužské frustrace, ale předpokládám, že to může platit i pro ženy, že najednou nemají chuť na sex nebo nemohou zažívat intimitu s partnerem. Je to oboustranný proces, že?

Kateřina: Určitě může být i pocit méněcennosti nebo toho, že nedostávám své partnerské role, protože se očekává, že budu schopna naplnit sexuální potřeby svého partnera. Třeba ve chvíli, kdy se najednou necítím. Z různých důvodů, třeba i z té přetíženosti. Anebo někdy i z čistě fyziologických důvodů, kdy na nějakou dobu se nám to tam prostě vypne. Nemáme na to myšlenky.

Poslechněte si celý rozhovor o vztazích a rodičovství.