Otec Love Parade Dr. Motte: Ptáte se na německou společnost? Chci odsud vypadnout!

2. prosinec 2014
Kvér

Stál u začátků elektronické hudební a taneční scény. Je „duchovním otcem“ Love Parade, díky níž pod heslem „mír, štěstí a palačinky“ od roku 1989 proudily ulicemi Berlína statisíce lidí. Kultovní německý DJ Dr. Motte, který je momentálně na šňůře se svým Dr. Motte On Acid Club Tour 2014, se u příležitosti 25 let od pádu Berlínské zdi zastavil i v Praze.

Začnu s nejdůležitějším tématem, které je s vámi spojeno – Love Parade. Jaký máte pocit, když si vzpomenete na začátky tohoto fenoménu?Je to dlouhý příběh, který souvisí s mnoha věcmi. Začalo to objevováním nové hudby, když jsem fungoval jako DJ. Hodně přátel se vracelo z Anglie a vyprávěli nám, co tam zažili na ilegálních party. V momentě, když policie party rozehnala a zabavila soundsystémy, tak party pokračovaly na ulici, lidé tančili na ulici. Takže tohle byly příběhy, které jsem slýchal od přátel, kteří se vraceli z Londýna, Manchesteru, a mně se to moc líbilo, lidé tančili na ulici, super!

Tak jsem se sám sebe ptal, je tohle možné udělat v Berlíně? Jenže jsem si říkal, v Berlíně nemáme ilegální kluby, takže jak to provést? Nakonec jsem nenašel řešení a prostě jsem tohle téma vytěsnil. Pak následoval sled květnových událostí roku 1989, kdy jsem hrál s DJem, který si říká Cat Power. Asi v pět ráno jsem dostal nápad, který jsem hned řekl všem kolem, udělat protestní pochod, demonstraci s naší hudbou. Prostě jít protestovat do ulic za lásku, mír a palačinky.

03264279.jpeg

Pro mnoho lidí byla Love Parade jen hudební událostí – techno, elektronická hudba atd. Ale vlastně šlo o akci se silným politickým podtextem. Byl to váš původní záměr mít LP politickou?O protestních pochodech v Berlíně jsem přemýšlel už od roku 1972, protože v tomhle roce probíhal protest proti válce ve Vietnamu, mně bylo dvanáct. Levicové strany v té době v Berlíně vlastně neargumentovaly, říkaly, my to děláme dobře, ale už nenabízely řešení, jak zastavit války na zemi. Tak jsme si řekli, proč neudělat demonstraci založenou na hudbě, neprotestovat proti něčemu, ale zkusit jít novou cestou, říct, že máme něco nového a že za to chceme protestovat. Že jsme pro zákaz všech zbraní, pro naši hudbu jako nový způsob komunikace, že jsme pro jídlo pro všechny. Prostě podle mě je lepší říct, že jste pro něco než proti něčemu. Idea za Love Parade (dále jen LP) není o demonstrování s transparenty, vlajkami atd., ale jde o vytvoření prostoru pro jakýkoli svobodný způsob vyjádření. A připojit se k nám mohl kdokoli, kdo tomuhle rozumí.

Čtěte také

Myslíte, že se tahle idea v průběhu LP změnila, že se z takové události stal „pouze“ hudební festival? Bylo tohle poselství pořád silné na konci 90. let a s příchodem 21. století?Pokud provozujete party, na kterou do města přijde víc než milion lidí, tak musíte vyvinout velkou snahu k přípravě mnoha věcí kolem a za ně musíte taky zaplatit. Ze všeho nejdřív nám šlo o bezpečí, zajistit ho bylo důležitější než cokoli jiného. A až dlouho poté začnete přemýšlet o organizování dalších věcí – hudby, kultury. Máte velkou zodpovědnost a pro nás bylo prioritní, aby se nikdo nezranil. Není snadné namáčknout takové množství lidí do ulic a vymyslet, jak se bude dav pohybovat.

V druhé polovině 90. let jsme dostali místo v Tiergarten Parku, kam jste se mohli dostat z různých stran, to hodně pomohlo, lidé se mohli poměrně volně pohybovat. Ale zpět k vaší otázce. Pro mě to bylo především o svobodné hudbě a kultuře. Když se teď podíváte deset, patnáct let zpátky, zjistíte, že LP byla nejhlučnější a nejznámější událost propagující elektronickou hudbu, celosvětově. Byly to pro nás skoro Vánoce, něco jako Vánoce a Velikonoce v jeden den, čistá radost. Prostě jsme chtěli prezentovat ty nejlepší umělce a oslavovat, to bylo všechno.

Pojďme se bavit právě o popularitě LP. Neděsilo vás to taky trošku? Jakožto organizátora? Že jste zodpovědný za tolik lidí? Máte pravdu, děsilo mě to. Ale je to vaše práce, takže tyhle emoce musíte transformovat do péče a pochopení, soucitu. Máte prostě pravidla a těch se držíte, nechcete, aby byl někdo zraněn. A pak platí taky to, že jakmile skončí jedna LP, připravuje se další. Měli jsme štěstí, že jsme komunikovali s lidmi, kteří nám rozuměli, a taky s lidmi, kteří uměli všechno zařídit – se zástupci města, ochranky, policie, hasičů atd. Ten proces je složitý, první rok chcete tu akci vůbec uspořádat, musíte se starat o každý kousek, moment, prostě všechno, co se bude dít. Jak třeba zakázat sklo, aby se lidé nepořezali atd. Jenže zrovna tohle jsme nemohli udělat. Já byl původně proti prodávání alkoholu na LP, ale na tohle jsem byl moc krátký. Protože pokud chcete dostávat peníze od korporací – a ty prostě chtějí prodávat alkohol, tak po tom sáhnete. Protože díky tomu můžete takovou akci uspořádat a pro mě bylo vždy důležité, že tuhle akci můžu uspořádat. LP byla vždy součástí elektronické hudební scény a manifestací globální elektronické hudební scény.

03264280.jpeg

V roce 2006 jste LP přestal organizovat, bylo těžké odejít, nebo se vám ulevilo, jaký jste měl pocit?Měli jsme problém se staršími lidmi v Berlíně, někteří LP neměli rádi. Tvrdili, že ničíme jejich park, masakrujeme rostliny, … Takže na stejný den, kdy se koná LP, nahlásili vlastní demonstraci. My jsme bohužel přišli o jeden den později. Takže město podpořilo je. Nevěděli jsme, co dělat. Takže jsme se rozhodli jít k soudu, ale neuspěli jsme. A to z toho důvodu, že soud neviděl přínos, obsah, něco, s čím bychom mohli operovat, argumentovat, viděl jen zábavu a byznys. Takže se stalo, že jsme ztratili sponzory, museli jsme sáhnout do vlastních peněz, abychom v roce 2001 LP vůbec uspořádali. To se opakovalo v roce 2002 a 2003, ale pak jsme zkrachovali.

Dva následující roky se LP nekonala k hrůze všech fanoušků elektronické hudební scény. No a pak přišel člověk, který vlastní fitness řetězec, a řekl, že chce koupit společnost, která LP organizuje. To se i stalo a tenhle člověk se mnou následně odmítl spolupracovat, protože mi prý šlo jen o kulturu a jeho zajímal zisk. Bylo jasné, že z té akce chce udělat vlastní marketingovou kampaň, takže jsem odešel.

03092395.jpeg

Myslíte si, že po konci LP a tragédii v Duisburgu v roce 2010, kdy zemřelo 21 lidí, má LP šanci na další existenci? Byly tu snahy typu B-Parade…O B-Parade mluvit nebudu, nejsou nic. Jsou to jen amatéři, prostě jen vidí díru na trhu a chtějí z toho profitovat. Když se mě zeptáte, proč nedělat LP znovu, řeknu, že potřebujete hodně peněz, hodně příprav. A kdo by to dělal? Dva roky příprav, potřebujete nakloněnou politickou reprezentaci v Berlíně atd., kdo by to dělal? To je spousta práce. Jsem umělec a už se organizování nevěnuju, navíc s tím je opravdu hrozně moc dřiny.

Pojďme se zaměřit na berlínskou hudební scénu. Změnila se hodně třeba od 90. let? Odsud z Prahy na ni nahlížíme i dnes jako na alternativní, možná undergroundové prostředí. Máte místa kolem Warschauer Brücke, RAW Tempel, Schlesisches Tor a další místa jako Berghain a další kluby. A v Berlíně najdete pořád silnou undergroundovou scénu. Hlavně kolem Revaler Straße, tady je třeba TechnoStrich. Tady to hodně žije, prodávají se tu drogy, kradou peněženky atd. A tahle scéna má i podporu města, resp. Kreuzbergu a Friedrichshainu, protože i oni si uvědomují, že sedmdesát procent lidí přijíždí do Berlína kvůli klubové scéně. Takže hodně příjmů města pramení ze silné undergroundové scény. Je dobře, že existuje taková podpora od města.

Ale je potřeba dělat další věci. Třeba autorské právo je v Německu velký problém. Na YouTube se prostě na spoustu videí nepodíváte. Ale jsou tu alternativy typu C3S. Autorský zákon se daleko víc soustředí na vydavatele, a ne na skladatele-umělce, kteří by měli mít víc prostoru a pravomocí. A to je důvod, proč takové alternativy podporuju, protože jsou víc fér. Taky máme Creative Commons, ale ty nefungují jen v Německu, ale chtějí vybudovat mezinárodní síť.

Jak se proměnila německá společnost po pádu Berlínské zdi? Vím, že to je hodně obecná otázka, ale dokážete to nějak popsat? U nás mnoho lidí cítí určitou deziluzi, možná zklamání…Pokud se mě ptáte na společnost, tak odsud chci vypadnout. To je můj sen. Protože nevidím demokracii, vidím jen různé korporace a to, jak se peníze pohybují jen jedním směrem. To, co se momentálně děje v Berlíně, se nesoustředí na politiku, na pomoc lidem, ale jen na různé korporace. A to mě vážně štve. A štve mě to tak, že když jsem před dvěma lety v červenci jel vlakem do Duisburgu, abych se zúčastnil piety v rámci dvouletého výročí, kdy v rámci LP zemřelo 21 lidí, cítil jsem se otřesně. Z různých důvodů, hlavně kvůli špatné politice, otázce tajných služeb, kvůli nehumánní situaci v Německu, kdy vidíte, že korporace mají víc moci než lidé. Bavil jsem se o tom s přítelkyní, která se divila, co se mnou je, když jsem jí to vysvětlil, uvědomil jsem si řešení – jsem umělec, můžu založit kapelu a křičet a plakat o tom, co mě trápí. Takže můžu skládat texty o tom, jaké to bylo, jak jsem se cítil svobodně ve východním Berlíně a kde jsem teď. Že jsem třeba díky mobilu dohledatelný kdekoli. Viděli jste film Koyaanisqatsi?

03251214.jpeg

Čtěte také

Ne, ale je to dokument, že? V něm vidíte nejdřív planetu z velké vzdálenosti, krásnou bezproblémovou modrou planetu. Pak se přibližujete a vidíte vodu, přírodu, hory, … Pak vidíte města, jejich propojení, dopravu, auta, vlaky, nakonec vidíte lidi uvnitř a to, co dělají. A co dělají? No, bojují spolu, hádají se atd. Ale přece všichni jsme součástí velké rodiny a tak bychom se taky měli chovat, nebojovat spolu. Měli bychom spolu mluvit, naslouchat si a mít se rádi. Ale místo toho jsou pro nás důležité korporace a díváme se jen na to, jak mít ze všeho zisk. To se mi nelíbí.

Koyaanisqatsi - Kizökkent világ from Merényi Zoltán on Vimeo.

V té souvislosti mě napadá otázka, v případě Berlína se už několik let mluví o změně tváře města. Zanikají squaty, developeři pronikají i do míst, která byla dřív – řekněme – svobodným územím různých lidí a kultur. Jak se díváte na tenhle vývoj? Tohle vždycky souvisí s vlastnictvím. Po pádu Berlínské zdi se lidé začali zajímat, jak přijít levně k majetku, mít z něj zisk – a tohle stále pokračuje. Město chce vydělat peníze jednoduchou cestou a nestará se o dlouhodobý výhled. Takže se stalo třeba to, že město prodalo padesát procent veřejně přístupné vody korporacím. S tím nesouhlasím, protože pokud prodáte vodu, prodáváte život. Kvůli téhle věci dokonce proběhlo referendum, 666 000 lidí hlasovalo pro to, aby byla voda veřejná. A co se stalo? Nic!

Protože referendum v Německu z hlediska legislativy znamená jen vytyčení možností, a není tedy závazné. Proto se angažuju ve společnosti, jejímž cílem je, aby se s hlasy lidí zacházelo fér, aby byly skutečně demokratické. Aby se demokracie skutečně konala, nebyla jen na papíře a definovaná tak, že někde uděláte křížek. Nevím, asi je o tom potřeba víc mluvit. V Německu máme piráty, ale neděje se nic, protože je vždycky někdo „umlátí“ argumenty.

Jaká je situace kolem squatů v Berlíně teď?Od 80. let jsem s dalšími lidmi protestoval za podporu squatů. Vzhledem k vývoji po pádu Berlínské zdi je jedno, jestli se bavíme o squatu, klubu, o něčem jiném, korporace mají silné lobby, vědí, jak to funguje, jak mluvit s politiky atd. Ale abych byl spravedlivý, třeba v Kreuzbergu kolem Manteuffelstraße bylo v devadesátkách hodně squatů a některé z nich se staly legálními, squatteři se dohodli s majiteli budov. Ale teď už je to složité, protože budovy mají často nové majitele, kteří je skupují, a vyrůstají tam nové, ošklivé stavby.

Jak se díváte na pozici žen DJek třeba v Berlíně? Mluví se o tom, že Berlín je místo, kde se jim poměrně daří se prosazovat.Být DJkami je pro ženy určitě daleko obtížnější. A být dobrými DJkami vyžaduje hodně úsilí. Jen v Berlíně máte 60 000 DJů. Vím, že se organizují, aby měly větší vliv, lobby, mám na mysli třeba female:pressure. A to je dobře, protože muži tohle nepotřebují. Takže já budu ženy vždycky podporovat. Často se sám sebe ptám, co je ženská část ve mně. Víte, co to je? Přece moje emoce…

Kompletní verzi rozhovoru s Dr. Mottem si můžete poslechnout zde:

autoři: Josef Rabara , Bára Šichanová
Spustit audio