Připadá mi, že jsem pořád v Africe! Tadeáš Šíma přejel černý kontinent na kole

Tadeáš Šíma našetřil peníze dvěma pracovními závazky v průběhu studia na ČVUT, připravil si KPZ a jeden sešit Rychlých šípů, rodiče a sestra mu do cyklobrašen zabalili vánoční dárek, který si později rozbalil v zaplivaném hotelu s krysami v pouštní Mauritánii. „Bál jsem se Maroka po prvním pokusu. Napoprvé to pro mě bylo velké zklamání a asi 14 dní jsem říkal, že do Afriky už nikdy. Ale nakonec jsem nechtěl utíkat od rozdělané práce. Vyrazil jsem i do marockého Rabatu i na tu konkrétní pláž, kde mě přepadli. Pokračoval jsem pak bez strašáků v hlavě.“

Rozděl Afriku na třešňáky a jeď!

Svoji cestu Tadeáš Šíma dělil v zápiscích na svém facebooku na třešňáky. „Třešňák je Třešňový Újezdec, kde máme chalupu. Je to tam přesně 20 kilometrů. Vždycky je lepší si říct, že mě nečeká 100 kilometrů, ale 5 třešňáků, ne?“ Cesta mu tak lépe utíkala. Sám Tadeáš se vidí jako kochací cyklista, který nehltá kilometry, ale vnímá okolí.

Z cest Tadeáše Šímy po Africe|foto: Tadeáš Šíma

Srážky, hadi, zvuky pralesa

„V Senegalu mě předjížděl kamion a já skončil na zemi,“ napsal bez hořkosti na svém facebooku. V Ghaně si vyhodil rameno při srážce s minibusem, v Togu měl problém s tím, jak překlenout Nigérii, do které nedostal víza. Nakonec musel letět. „Je to tu pěkný, ale zadarmo to není!“ konstatoval unaveně v Gabonu, který ale chválí za bujnou zelenou přírodu. „Natočil jsem si tam i nádherné zvuky pralesa. Pouštím si je rád před spaním.“ Příroda byla jedním z hlavních důvodů, proč o Africe dlouho snil. V Kongu navštívil ochránce slonů Arthura Sniegoně. „Strávil jsem u něj asi deset dní. Sice se mi nepovedlo vidět slona pralesního, ale viděl jsem hroznýše v louži přímo vedle sebe, buvoly, šakaly, poloopice a viděl jsem hlavně práci, kterou tam Arthur dělá. Česká republika by měla být na lidi jako on hrdá!“ popisuje. Slona, i když ne pralesního, nakonec viděl v Namibii.

Na mysu Dobré naděje to nekončí

V Namibii Tadeáš čelil násilnému přepadení přímo za jízdy, v Jihoafrické republice ho zase velmi sofistikovaným způsobem okradli, přišel o víc než 20 tisíc korun. Nic z toho už ho ale nezastavilo, aby dosáhl mysu Dobré naděje. „Mám ale pocit, že ta cesta neskončila, že pořád pokračuje, připadám si, že jsem pořád v Africe,“ říká v cestovatelském magazínu Radia Wave. O své cestě Tadeáš připravuje knihu.