Prolomit vlny: Pijavice na státním rozpočtu? Ve sporu o neziskovky nejde o peníze
Na první poslech to zní většině lidí dobře: bude se šetřit. Neziskovky jsou pro ně „pijavice na státním rozpočtu“, nebo dokonce „Sorosovi agenti“. O peníze tady ale nejde, s každým projevem politiků, kteří se postavili do čela tažení proti neziskovkám, je to jasnější.
Buďme lepší než politici a uveďme fakta. O škrtech ve financování neziskovek mluví Andrej Babiš už několik měsíců, prezident Miloš Zeman ještě déle. Před pár dny ministryně financí Alena Schillerová popsala konkrétnější plán: chce ušetřit tři ze zhruba čtrnácti miliard korun, které organizace od vlády dostávají. Další členové kabinetu teď mají za úkol najít místa, kde peníze osekat. Sahat se ale nesmí na finance, které pomáhají handicapovaným, starším či sociálně slabým. A premiér zas nechce přiškrtit sport. Do toho mimochodem směřují ty nejvyšší částky, celkem více jak 4 miliardy korun.
Na stranu vlády se postavili politici napříč spektrem. V Česku je sice problém vytvořit před volbami i koalici středopravých partají, proti neziskovkám spolu ale ochotně jdou ANO, komunisté, okamurovci i členové ODS. Kde přesně šetřit ale není pořádně schopný říct nikdo z nich. Zřejmě by jim pomohlo, kdyby měli v ruce podrobnou zprávu o financování neziskových organizací. Jenže tu vláda od jara stále ještě neprojednala. Proč tomu tak je, si může každý zaspekulovat sám.
Prolomit vlny: Další sluníčko z neziskovky – o stereotypech dotované práce
Neziskový sektor tvoří bandy sluníčkářů, kteří se za daně tvrdě pracujících prostřednictvím dotací flákají nebo dělají nesmyslné a neefektivní věci, jen aby splnili projektová kritéria. Neziskový sektor vlastně nic nevytváří, žádné statky nebo hodnoty. Tak by se dala zjednodušit a shrnout kritika, se kterou se nevládní organizace a jejich zaměstnanci setkávají.
Pro základní vhled ale postačí i obecná rovina. Dvě oblasti, kam míří největší část peněz – sport a sociální služby – vláda omezit buď nechce, nebo ani nemůže, protože by ji stálo podstatně více, pokud by se o péči o slabší a o sportovce měla postarat sama. Stížnosti těchto neziskovek tak jsou kolegiální, o svou existenci se ale bát nemusí. Stejně tak ani takový skaut – pokud si tedy dá pozor a nebude to „přehánět s politikou“.
Právě neziskovky, které šíří myšlenky liberální demokracie, jsou podle politiků – nebo alespoň těch, kteří jsou natolik stateční nebo hloupí, aby to přiznali veřejně – problémem.
Kdo ví, jak funguje financování neziskového sektoru, nebo je alespoň schopný se podívat do výročních zpráv organizací, chápe, že peníze ze státního rozpočtu nejsou jejich jediným příjmem. Ty největší neziskovky, které zároveň některým politikům nejvíce překáží, spoléhají na český stát jen z malé části. Peníze dostávají od soukromých dárců, klíčové jsou zdroje z Evropské unie a dalších zahraničních zemí.
„A to je také problém,“ zlobil se poslanec SPD Lubomír Volný v Českém rozhlase. Jenže to už je věc jiná. Tady český stát nijak neušetří a nemá ani pravomoc neziskovkám na tyto peníze sahat. Pokud se tedy nevydá cestou Putina či Orbána a neztíží zahraniční sponzoring za pomoci speciálních daní, případně snahy o jeho úplný zákaz. O co autoritářským figurám jde, je zjevné. Když něco nazvete „Stop Sorosovi“, všichni ví, na koho míříte.
Chce i Andrej Babiš a jeho vláda omezit občanskou společnost? Pokud ano, měl by mít odvahu to říct otevřeně a neschovávat se za řeči o šetření „na parazitech na státním rozpočtu“. Po nich totiž opravdu nejde.
O co jde ve sporu o neziskovky Babišovi? A proč se k němu přidávají politici napříč spektrem? Poslechněte si i audioverzi příspěvku.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
