Půl hodiny nebo celou noc. Karetní Balatro a strategie Against the Storm se dají dávkovat i bingovat

„Abyste byli v Balatru dobří, nepotřebujete rozumět pravidlům pokeru ani mít dobrý poker face,“ tvrdí Šárka a dodává, že sama ho taky nemá. Ačkoliv nezávislý hit pracuje s žolíkovými kartami, s žádnými spoluhráči u stolu se v něm nesoupeří. Hra přímo vybízí k výstavbě bizarních balíčků, kde jsou třeba samé srdcové královny.

Klasická pokerová pravidla totiž modifikují speciální žolíci, a tak se v průběhu jednotlivých partií mění definice žetonků, postupek a vlastně i samotných karet. Dohromady Balatro skládá velmi uspokojivou symfonii, kde do sebe všechno dokonale zapadá, až Lukáše debata inspirovala ke složení vlastního letního hitu: „Zapomeň na retro, je tu Balatro!“. K tomu mu dopomohla umělá inteligence.

„Zpěv není déšť, ale blíží se bouře,“ notuje si s Jardou, který pro změnu propadl budovatelské strategii Against the Storm. Její až pohádková stylizace kontrastuje s nekonečnými průtržemi mračen, neustálým nedostatkem a přísnou královnou, která se nebojí stínat hlavy, když není spokojená s výkonem svých poddaných při výstavbě osad. Jarda si ale v její přísnosti našel místo pro meditativní stav, kde ho kupodivu nestresuje ani jindy obávaná časová tíseň.

Stejně jako Balatro se i Against the Storm řadí do žánru roguelite, tedy mezi hry, které se dají hrát pořád dokola, ale pokaždé jinak, a každá z půlhodinových seancí odemyká další možnosti, jak si usnadnit či ztížit ty příští.

Odkud pochází slovo Balatro? Proč jsou z deště v Against the Storm všichni v depresi? Poslechněte si celý díl Questu o nezávislých roguelite miláčcích.