Quest: Nový Doom je opravdu Doom a virtuální realita už není k smíchu

5. leden 2017

Historie virtuální reality sahá až do 50. let minulého století, ale teprve letos se na trh dostávají zařízení, která člověka skutečně dokážou vtáhnout do jiných světů. O přínosech i nebezpečích virtuální reality jsme si povídali s expertem Janem Fričem.

Eskapismus je často spojován s obyčejnými počítačovými hrami, ve vztahu k mnohem více pohlcující virtuální realitě je to však ještě ožehavější téma. „Nebezpečí eskapismu hrozí u každého koníčku, ale tady je samozřejmě zvýšené tím stupněm imerze, která ve virtuální realitě nastává. Nepovažuji to ale za tak děsivé, aby to společnost nepřekonala,“ ujišťuje Frič. Sociologické dopady pak úzce souvisí také se zdravotními riziky. „Záleží na konkrétním zařízení. Často se u těch nejjednodušších setkáváme s problémy jako nauzea, nevolnosti a zvracení. Ve chvíli, kdy člověk zažívá disonanci mezi informacemi o poloze z ucha a optickým vjemem, to může způsobovat problémy.“ Jedním dechem pak dodává, že virtuální realita není vhodná pro děti, protože zhruba do 14 let věku se vyvíjí jejich zrakový systém a mozek se ještě učí s okem pracovat.

Čtěte také

Jakkoliv je virtuální realita lákavá, dovolit si ji v plném rozsahu bude moci jen málokdo. Celková cena náhlavní soupravy a dostatečně výkonného počítače se totiž pohybuje v řádu desetitisíců korun. Jistá úroveň virtuální reality by ale měla být dostupná pro každého. „Virtuální realita je poměrně široký pojem. Například s levným headsetem Google Cardboard mohou uživatelé okusit trojrozměrný vjem ve 360 stupních. Jako základní vhled je to velmi kvalitní zážitek. Dále se to stupňuje přes Samsung Gear VR, PlayStation VR až k HTC Vive, které je momentálně nejvyspělejším řešením,“ říká Frič.

Právě podle Doomu byl pojmenován celý žánr her, v nichž vaše postava prochází virtuálním světem a z pohledu první osoby střílí po nepřátelích. Teď jsme se dočkali jeho velkolepého návratu a nový Doom na nás paradoxně působí úplně jinak než všechny ostatní střílečky, které v posledních letech vychází. Paradoxně, protože jenom díky Doomu dnes existují série jako Call of Duty. Je zpátky rychlost, jednoduchost a čirá střílečková zábava. Nabízí hráči neuvěřitelný gejzír a je jenom na hráči, jestli ho dovede přijmout.

Doom je hlavně o zábavě, nikoliv o atmosféře, jako se o to snažil třetí díl, ani o epických naskriptovaných scénách. Prostor pro zlepšení vidíme v multiplayeru, který se zbytečně snaží přiblížit právě dnešním střílečkám. Závěrečné hodnocení je tentokrát dvojí – PC verze si kvůli technickým potížím odnáší „jenom“ 5 bodů, konzolisté si ale klidně mohou jeden bodík přičíst.

autoři: Jaromír Möwald , Lukáš Kunce
Spustit audio