Sázet stromy, nejíst moc masa či nelétat příliš letadlem pomůže. Ale jen částečně, říká analytik

2. září 2019

On Air

Mezivládní panel OSN pro změny klimatu (IPCC) na začátku srpna v Ženevě zveřejnil zprávu, která shrnula všechny dosavadní poznatky o klimatických změnách a zároveň v ní vědci na různých modelech nabízí odlišné způsoby, jak lze úspěšně snižovat emise skleníkových plynů. Proč nestačí jenom přestat jíst maso nebo vysadit miliardu stromů, v rozhovoru vysvětluje ekologický analytik Vojtěch Kotecký z organizace Glopolis.

V posledních desetiletích se razantně snížil výskyt hladomorů. Je možné, že by se s následujícími lety ale mohl svět vrátit na úroveň před padesáti lety? „To by záleželo na tom, jak veliké změny podnebí bychom připustili. Jinými slovy, kolik skleníkových plynů bychom do atmosféry ještě napumpovali. Nicméně zatím se zdá, že v těch reálných scénářích, které asi můžeme očekávat, by pravděpodobně nedošlo k návratu do temného středověku s pravidelnými hladomory. V některých částech světa ale může dojít k nezanedbatelným komplikacím života a živobytí zejména drobných rolníků,“ odpovídá Kotecký s tím, že se to týká především regionu subsaharské Afriky, Latinské Ameriky, jižní Asie a Středomoří.

Čtěte také

Rektor České zemědělské univerzity: Udělejme rentiéry z těch nadšenců, kteří jsou ochotni na svých pozemcích zadržovat vodu

Zpráva mimo jiné zmiňuje, že v průměru třetina vyprodukovaného jídla je v závěru vyhozená. 820 milionů lidí trpí přitom podvýživou a přes 2 miliardy lidí nadváhou. Proč je tedy zapotřebí navyšovat výnosy ze sklizní? A existuje něco jako „udržitelné navyšování výnosů“? „Řeší se, jestli by šlo najít, čemu se říká ‚udržitelná intenzifikace‘. Způsob produkce, který bude dodávat poměrně velké výnosy potravin, ale přitom bude lépe pečovat o půdu a umožní, aby v krajině bylo ještě něco jiného než intenzivní zemědělská produkce, například divoké prvky přírody. Zdá se, že nějaká řešení se objevují. Zpráva například hodně mluví o tom, že bychom se měli starat o to, aby se daleko více do půdy vracel humus, organická hmota, která je velmi důležitá pro zadržování vody, úrodnost půdy a zároveň pomáhá v půdě udržet uhlík, a tudíž snižuje množství oxidu uhličitého v atmosféře.“

Celosvětové emise oxidu uhličitého byly loni na rekordní úrovni. Nejvyšší emise oxidu uhličitého na obyvatele mají především ve státech Perského zálivu, Spojených státech, Kanadě a Austrálii – státech, které jsou spojené s těžbou ropy. Je podle Koteckého šance, že by se především země Perského zálivu, které mají mnohdy ekonomický systém postavený na těžbě a zpracování ropy a zemního plynu, přesunuly k obnovitelným zdrojům? A co doporučuje zpráva IPCC těmto státům? Odpovědi si poslechněte ve zvuku. Dozvíte se také, jakým způsobem by podle Koteckého měli politici, média a vědci sdělovat poznatky o klimatických změnách veřejnosti. Poslechněte si celý rozhovor.

autor: Šimon Holý