U potratů to nekončí, pro-life hnutí je celkově pro návrat za plotny
Sousední Polsko opět omezilo potraty. Je to však jen střípek v tom, co se na poli světových potratových válek děje. Je potřeba je vidět v kontextu celých snah o obnovení ve skutečnosti nikdy neexistující „tradiční rodiny“ a návrat žen do podřízené role vůči mužům.
Antipotratové aktivity a organizace jsou už delší dobu na vzestupu a slaví úspěchy. V posledních letech byl výrazně omezen přístup k potratům v některých státech USA. Během první vlny pandemie k omezení docházelo na klinikách mnoha zemí. V minulém týdnu těsně o jeden hlas neprošlo ztížení dostupnosti umělého přerušení těhotenství na Slovensku. Ve stejném týdnu vydal polský ústavní soud rozhodnutí, které považuje výjimku umožňující podstoupit interrupci Polkám, jejichž plod má vady neslučitelné se životem, za protiústavní.
Polky se proti rozhodnutí bouří, potraty plní zprávy v médiích, fakticky je ale potřeba zmínit, že ani dnes v Polsku v podstatě není možné jít na potrat, pokud je důvodem jen to, že žena nechce být těhotná. Naší pozornosti by však neměla uniknout možná ještě zásadnější událost, která se nedávno na poli potratových válek odehrála.
V minulém týdnu se víc než 30 zemí světa sešikovalo k podpisu Ženevské dohody na podporu ženského zdraví a posílení rodiny. Lídrem těchto aktivit je prezident Spojených států Donald Trump, kterému nevadí spojit za tímto účelem síly s představiteli autoritářských států, jako je například Uganda, Saúdská Arábie, Egypt nebo Súdán. Z evropských států patří mezi signatáře společně s Maďarskem a Běloruskem právě Polsko. Cílem dohody je zajistit především to, aby na mezinárodní úrovni nedocházelo k podpoře práva na potraty.
Jazyk, který deklarace využívá, mluví-li o rodině, jasně naznačuje, že se jedná o tradiční rodinu a netoleruje rodiny neheterosexuální. Stejný narativ bývá často používán právě v hnutích brojících proti LGBTQ+ právům. Důležité je všimnout si toho, že většina signatářů dohody patří podle indexu Georgetownské univerzity na seznam 20 zemí světa, kde se ženám žije nejhůř.
Donald Trump využívá odpor proti potratům jako jedno z předvolebních témat a pro budoucnost ženských práv může být jeho případné vítězství dalším signálem, že éra pokroku v této oblasti se chýlí k závěru. Jen v letošních volbách podpořily Trumpovu kampaň prominentní protipotratové organizace částkou 52 milionů dolarů. Nenechme se ukolébat tím, že u zákazu potratů snahy pro-life hnutí skončí. Ač se může zdát, že v různých zemích jsou sympatizanti hnutí proti potratům rozdílní, a je těžké prokázat, odkud jsou financováni, celosvětově prosazují totožnou agendu a používají k tomu jednotný komunikační styl. Podle letošního amerického průzkumu veřejného mínění nejsou příznivci hnutí pro-life ani tak subjekty podporujícími život, ale spíš mizogynii.
Čtěte také
Víc než polovina dotazovaných, kteří jsou proti potratům, věří, že muži činí lepší politická rozhodnutí než ženy. Větší část respondentů také věří, že v pozicích moci by neměli být ženy a muži rovnoměrně zastoupeni. Dotazovaní souhlasící se zákazem potratů nepovažují za součást rovnosti žen a mužů svobodný přístup k antikoncepci. Omezování přístupu k antikoncepci, nebo alespoň k informacím o bezpečné ochraně před početím, můžeme pozorovat nejen v USA, kde je v některých státech sexuální výchova na školách zakázaná, ale i v sousedním Polsku. Tam byl zákon postihující ty, kteří sexuální výchovu poskytují, schválen před pouhým rokem.
Může se zdát, že v Česku se nás tohle téma netýká, ale připomeňme si bouřlivé diskuze roku 2010 o metodické příručce k výuce sexuální výchovy, která nakonec pod tlakem konzervativců musela být ministerstvem školství stažena, diskuze kolem Istanbulské úmluvy či právo na manželství pro všechny. Z toho je patrné, že ani v Česku nejsou některá liberální práva týkající se práv žen či menšin naplňována právě kvůli aktivitám podobných hnutí.
Přístup k antikoncepci a právo na potrat jsou jednou z nejdůležitějších věcí, která umožňuje ženám nakládat se svým životem podle svých představ a nebýt jen závislá na partnerovi. Právě až možnost plně kontrolovat, kdy, kolik a jestli vůbec budu mít děti, ženám dovolila studovat, vydělávat vlastní peníze nebo opouštět partnerské svazky, ve kterých nechtěly být. Dostupná antikoncepce je nezbytnost, ale občas prostě selže, občas ji někdo hloupě nepoužije. Bezpečný potrat je pak pro mnoho žen skutečnou záchranou.
Česká republika, která jako jedna z prvních zemí na světě potraty v 50. letech povolila, by k tendencím omezujícím základní ženská práva neměla být lhostejná. Naopak by měla stát pevně za tím, že do demokratického světa omezování reprodukčních práv nepatří, a prosazovat tak mezinárodně právo na potrat jako jedno z důležitých lidských práv.
Může se zdát, že Česka se aktuální debaty kolem potratů v Polsku a na Slovensku netýkají. Nenechme se zmást. Pro-life hnutí se šikují na mezinárodní úrovni a agendu brojící proti interrupcím nebo třeba LGBTQ+ prosazují v různých zemích. Víc najdete v komentáři Johanny Nejedlové!
Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.
Související
-
Právo stále není pro ženy neutrální. Musíme hrát na mužském hřišti, říká ústavní soudkyně Šimáčková
Muži a ženy by si měli být před zákonem rovni. Jak je to ale s neutralitou zákonů doopravdy, řeší rozsáhlá kniha Mužské právo.
-
„Ženský hlas a feminismus je důležitou součástí české tradice,“ říká politoložka Gelnarová
Do prosince letošního roku probíhá v Náprstkově muzeu v Praze výstava „Vlastním hlasem“, která mapuje příběhy žen spojených s českým feministickým aktivismem.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
