Udělala vojna z kluků chlapy? Z přechodových rituálů jsme udělali formality a teď nám chybí

16. únor 2021

„Potřebujeme se vymáchat v bahně a znova vstát, změna v tomto případě má být nepříjemná,“ říká v Balancu terapeut a supervizor David Odstrčil. Přechodové rituály měly dříve důležitou roli. Pomáhaly nám se proměňovat a růst do nových rolí. Dávaly signál našemu vnitřnímu světu i navenek, že je něco jinak, že se měníme my i svět okolo. 

Dnes je upozaďujeme, dospělost nemá jasnou hranici, maturita nestačí. Svatby se formalizují na slovo ano na úřadě a pohřby se leckdy ani nekonají. Možná si tím škodíme.

„Vojna byla odtržení od primární rodiny, kluci zažívají něco nového, drsného, učí se a pak se vrací.“ Možná proto naši tátové tak rádi vzpomínají na vojnu. Prý z nich udělala chlapy. Otázka je, zda to byla vojenská služba jako taková nebo právě odloučení od blízkých, výzvy a nové, neznámé a náročné situace.

V některých kulturách je za počátek přechodu do dospělosti u žen považována první menstruace. Chlapci jsou zase odvedeni mimo vesnici a čekají je úkoly, které musí splnit. Pochopitelně cítí strach, když ale proces zvládnou, vrátí se silnější, ucelenější osobnosti. A komunita je jako takové přijme a už s nimi nejedná jako s dětmi.

„Rodiče nás mohou připravit na to, co nás čeká v dospělosti, ale stejně si to potřebujeme odžít sami.“ Přechodový rituál je proces, který nás může posunout dál. Může se týkat jednotlivce, páru i skupiny. Pomůže nám projít vnitřní změnou, přechod často vyvolávají složitá období. Fáze jsou odloučení, přijímání a návrat. V tradičních kulturách je to doslovné, člověk odchází do izolace, setká se sám se sebou. Často se svými temnými stránkami, stínem. Překoná překážky, strach a vrátí se obohacený, a může tak obohacovat i komunitu, společnost, ve které žije.

Čtěte také

Když nevyslyšíme volání po změně, zůstaneme zaseknutí a často je to spojeno s nepříjemnými stavy, úzkostmi a podobně. Můžeme si to představit právě na dospělosti, mnoho lidí už nemůže být dětmi, musí se starat sami o sebe. Ale ještě nejsou dospělí a samostatný život úplně nezvládají.

„Nejdůležitější část je návrat. Aby se hrdina stal hrdinou, musí ho komunita přijmout zpět.“ David Odstrčil vzpomíná na klientku, která odjela na zkušenou do zahraničí. Když se vrátila, proměněná, její rodina ji nepřijala, nebylo jim to příjemné, nepoznávali ji. Ale to bylo celou dobu cílem cesty mimo každodennost. Zkusit si něco jiného, zvládnout nekomfort a vrátit se posílená. Jako přechodový rituál může sloužit i putování. O samotě nebo třeba s dětmi, když je rodiče vezmou na trek a učí je žít i mimo známé pohodlí domova.

Poslechněte si celý Balanc o přechodových rituálech. Proč často trpíme při rozchodu, změně zaměstnání i stěhování? Uslyšíte v celém záznamu.

autor: Petr Bouška
Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.